Éčko hrálo v úterý zápas s papírovým outsiderem naší skupiny Duklou D. Bohužel vypadnul Vojta, takže dvojice byly až nepříjemně ELO vyrovnané (s výjimkou Honzy Hučína na první, který měl 200 ELO bodů víc, ale zase mladého bojovného soupeře). Naštěstí soupeři se rozhodli nám dát výhodu jinak … 😉

Jediný, kdo z nás přišel později, byl tradičně Honza Hučín, který přišel o půl hodiny později, to už jsme ale vedli 1:0. Těsně před jeho příchodem se totiž v soustředěném tichu ozval známý zvuk vypínaní/zapínání(?) mobilu a nešťastný přístroj držel v ruce pan Dolínek, soupeř Jirky Fišera na čtvrté desce. Známý příběh o tom, jak ho před partií vypínal, a tradiční rada: Příště vyndat baterku a nejlépe rozšlapat! 😉 V těchto případech oceňuji, že na první třídu chodí rozhodčí, který udělá tu špinavou práci ukončení partie za mě.

Ze soupeřů přišel pozdě Dan Kolář (1870) na osmé s Pavlem Talpou a když jsem se s Popříkem vrátili z jednoho rychlého, tak už měl docela časovku. Pavel mu sice vzal pěšce, nicméně Kolář tam měl protihru s dvojicí střelců, pěšce si nakonec dobral zpět a po opakování tahů dali za remis 1,5:0,5.

Jinak byly partie dost nejasné, jedinou optickou výhodu měl Honza na první s Lýskem (1998), kdy měl po diagonále bulvár pro krále k soupeřovým pěšcům na dámském křídle, Honza měl ale trochu časovku, takže se pro jistotu přišel zeptat, jestli může dát v případné kisně za remis. Předběžně jsem souhlasil.

Pavel Šindelář na třetí s Novákem (1971) měl zablokovanou pozici, kde jeho dva jezdci vypadali lépe, ale taky nebylo vidět, jak tuto výhodu okamžitě využít a soupeř měl navíc krytého volného pěšce. Martin Hykš na páté se Světlým (1946) stál celkem dobře, akorát že tradičně tahal s rozvahou, takže časovka se neúprosně blížila (koneckonců mi přijde, že Martin stejně neví, co dělat s časem a nejraději by blical na pět minut už od začátku). Jarda Charouz na sedmé s Richtrem (1909) stál opticky malinko hůř.

Potom přišla nepříjemná zpráva z šesté desky, kde Martin Chaloupka přišel s Maškem (1937) o kvalitu za pěšce. Nicméně se hrálo a Martinovi se docela rozehrály lehké figury. Na oplátku se ale pozice dramaticky zlepšila u Jardy Charouze, kde soupeř nebyl důsledný v útoku na královském křídle, vyměnil se jeho silný jezdec a pozice přešla do dámské koncovky, kde stál Jarda na výhru a tu také za chvíli realizoval 2,5:0,5.

Pomalu se blížil čas prvních časovek, kdy se zvíří prach, nastane všeobecný bordel a po pár minutách prach sedne, sečtou se figurky, soupeři zrekonstruují zápis, otřou pot z čela a zamyslí se na dalších 20 minut, aby se plynule přesunuli do časovky druhé … Největší kisnu měl za nás „překvapivě“ Martin Hykš, který zahodil partiář (proč by si taky dělal čárky) a se soupeřem blical padni, komu padni. Skončili asi u 42. tahu. Nejocelovější nervy měl tentokrát Martin Královský na druhé s Tejkalem (1970), který zahrál 40. tah s 1 sekundou na hodinách.

Naštěstí časovku jsme neměli jen my, ale i kolega Mašek s Martinem Chaloupkou. Poté, co mu Martin sebral dalšího pěšce se pan Mašek v kisně rozhodl vrátit kvalitu a zremizovat partii v nestejnopolných pěšcích. Martin měl ale jednoho pěšce rychlého (došel až na 2. řadu, myslím, že na e2) a navíc to vypadalo, že si udělá a prosadí ještě jednoho na dámském křídle.

Mezitím se soupeř Martina Hykše hluboce zamyslel nad pozicí po časovce a Martin se mi svěřil, že je prohranej (Martin). Nevím, jestli soupeř při přemýšlení usnul nebo ne, nicméně tak jako tak se ozval budík na jeho mobilu. Po slovech: To nejsem já!, přiložení svého batohu k uchu a doznání: Jsem to já!, přišel opět čas na špinavou práci pro rozhodčího (soupeř se tentokrát po jeho odchodu od šachovnice ještě jednou pokusil Martina obalamutit a pokračovat v partii, ale slovy klasika: Je to marný, je to marný, je to marný …) a vedli jsme 3,5:0,5

V tu chvíli dorekonstruoval zápis po časovce Martin Královský a protože bylo jasné, že Honza Hučín a Martin Chaloupka neprohrají, tak jsme mu nakoučovali remízu, soupeř ji ale hned nevzal, po pár tazích ji ale nabídnul sám. Pavel Šindelář mezitím pokazil partii, když otevřel pozici s příliš vzdáleným králem a jeho prohra v pěšcovce už byla jasná. Nechal tedy běžet čas a věnovali jsme se pozitivnějším partiím. Na první Honza Hučín zaktivnil svého krále, udělal si ve věžovce volňáska a když vybral soupeři pěšce na dámském křídle, tak se soupeř vzdal a výhra byla naše 5:2! Po partii ještě Honza ukázal soupeři, jak mu mohl cestu za výhrou před první časovkou zkomplikovat.

Jako poslední skončil Martin Ch., který zkušeně prosadil pěšce na dámském křídle a dlouho vyrovnané utkání tak skončilo jasně 6:2, což jsme tradičně oslavili v Avionu.