… a je to snad tím, že jsem tu sám a piju whiskey a gin.“ bych si mohl jako kapitán Éčka zazpívat s Petrem Spáleným po prvních dvou kolech pražské první třídy. Piju sice jenom pivo, ale na šachovnicích důvodů k radosti moc nemám a dát dohromady kvalitní sestavu zatím bylo vždy dost těžké. Tak snad je to jenom pomalejší rozjezd, protože jinak budeme bojovat o záchranu.

V prvním kole jsme prohráli s Pankrácí D 3:5, kdy mi jedinou šachovou radost udělal Martin Chaloupka, který porazil pěknou obětí figury Melicha (2073). Bod ještě získal po „heroické“ koncovce Pavel Talpa, kterému soupeř Straka (1898) „připravil“ vítězné vidle pěšcem na věž a krále.

Nedostatek hráčů v prvním kole byl z valné části způsoben paralelním turnajem Prague Open. Před druhým kolem jsem si tím pádem říkal, že by to mohlo být lepší, ale opak byl pravdou – zdravotní obtíže vyřadily Elenu s Olgou, Víťa a Martin Královský museli pracovat a někteří další taky nemohli z různých důvodů. Musel jsem tedy použít kouzlo, které se smí použít pouze jednou za 10 let a požádal jsem Jardu Hadravu, aby sehrál dvě partie za týden.

I tak nás bylo akorát osm i se mnou na poslední desce. Proti předpokládané  sestavě Bohnic, kteří v prvním kole porazili snadno Pragu B, bychom neměli moc šancí a tak jsem poprosil Elenu, aby přišla i přes zdravotní indispozici. Elena mi vyhověla a předvedla sympatický výkon na první desce proti Matrasovi (2210), i když na vítězství to nakonec nestačilo, když se soupeř vysmeknul věčným šachem.

Ale popořadě: Bohnice se sešly v plné síle, tedy prvních osm, takže jsme byli v pozici mírných outsiderů, ale sestavy byly celkem vyrovnané. Bohužel brzy byla vyrovnanost vychýlena v náš neprospěch, když Jarda Hadrava s Hořínkem (1980) podcenil slabá pole ve své obraně, soupeřovu taktiku a vůbec všechno 0:1

Bohužel ani nikdo další nestál zrovna skvěle – Miloš Gáj byl na druhé s Valešem (2164) sice aktivní, ale útok nebyl dostatečně průrazný, soupeř ho snadno odrazil a naopak využil slabin v Milošově pozici, dobral si pěšce a Miloš se musel začít bránit. Na třetí Jirka Fišer s Milanem Petrasem (1972) se bílými snažil o aktivitu, ale nic konkrétního tam nebylo. Martin Chaloupka na čtvrté stál s Vavřincem (2075) strategicky hůř a nakonec dal za uvolnění pozice pěšce s nadějí na kompenzaci, která ale pořád ne a ne přijít. Na páté Mirek Rada přišel pozdě a za chvíli se jeho čas začal ještě víc zhoršovat poté, co zkazil zahájení a úpěl pod pěšcovým nástupem bílého Kusalíka (1968). Na osmé Pavel Talpa měl s Urstou (1894) výrazně lepší čas, ale pozice byla mírně horší a za chvíli taky přišel o pěšce.

Za těchto okolností začal Pavel Hruška uplatňovat svoji léty prověřenou strategii – kdo stojí vyrovnaně, nabízí remízu, ať se snaží Ti s pěšcem míň … 🙁 Jeho soupeř Dalibor Vlček (1969) nabídku podle očekávaní přijal a já jako kapitán jsem si mohl leda se Šimkem a Grossmanem zaznamenat: „Tak to máme další utonulý (zápas) s dopomocí.“ http://otakar.4fan.cz/otakar.php?clid=simek%2F73 Za chvíli Jirka Fišer sice nejdříve remízu odmítnul, ale po pár tazích ji sám nabídnul a zůstali jenom ti s pěšce míň a Elena na první, která sice stála mírně líp, ale nic konkrétního tam nebylo vidět.

Z interní soutěže „kdo uhraje víc s pěšcem míň“ jako první vypadnul Mirek, který se dostal do časovky, pěšce sice dobral zpátky, ale nechal si zvazbit koně s věží a z toho už se nešlo vymluvit 1:3 Ze zbývající trojice Gáj, Chaloupka, Talpa přítomný divák Popřík favorizoval Martina Ch. a ukázalo se, že se nespletl 😉 Martinův soupeř několikrát prošel kolem výhry, když na konci časovky Martin přešel do protiútoku a ukázalo se, že soupeřův král je bezbranný 2:3, prostě Martin je Kouzelník ze Zlonína, ve zkratce Kouzlonín … 😉

Miloš a Pavel bohužel stáli čím dál hůř a Elena měla ve vyrovnané pozici horší čas. Popřík moudře radil Pavlovi, ať v pozici „drží napětí“, ale bohužel jsme úplně netušili, jak to má Pavel ve věžovce se soupeřovým volným pěšcem míň udělat, leda snad použít nedalekou zásuvku. Miloš si zase zasunul dámu do škvíry na kraji šachovnice se snahou získat protihru u soupeřova krále, ale volný pěšec soupeře běžící do dámy a odkrytý Milošův král nevěstili nic dobrého.

Jedinou radostí pro naše šachová oka tak byla Elena, která hrozila chycením černopolného střelce. Ondra Matras se proto zamyslel asi na dvacet minut. V mezičase Pavel přišel o druhého pěšce a dva volní pěšci už byli moc i pod napětím 2:4 Miloš nemohl pomýšlet na výhru a tím pádem ani tolik nevadilo, že Ondra Matras nakonec dopočítal možnost remizovat věčným šachem 2,5:4,5 Miloš zkoušel ještě šachovat soupeřova krále, ten ale utekl k postouplému pěšci a bylo hotovo 2,5:5,5

Nemůžu říct, že bych byl po prvních dvou kolech pln radosti a optimismu, ale snad to nevzdáme a budeme bojovat. Doufejme, že se nám podaří dát dohromady v dalších zápasech silnější sestavu, a že i šachová forma většiny hráčů půjde nahoru. Mám pro tyto případy připraveny v záloze i veselejší písně, namátkou vybírám: „Svět patří nám“, „Don’t Stop Me Now“ až po „We Are the Champions“, tak si je pojďme zasloužit … 😉