Náš bratrský vztah ke Slavoji Litoměřice poněkud ochladl, když se vyprofiloval jako vykradač naší členské základny (hrobek) – už pohltil celou naši bývalou litoměřickou sekci (vyjma Pepy Láchy, který shodou okolností dnešní zápas pískal) a pustil se pomalu do Pražáků. Naštěstí v hrobkách toho životem kypící Unichess tolik nemá. Povaloval se nám tam jeden FM tlející leností a motalo pár zombií.
Tajné plány Slavoje…
Principiálnímu střetu příliš neodpovídala docházka obou stran, v podstatě se utkaly trosky týmů. Z naší vítězné sestavy s Turnovem zbyla například právě polovina. Domácím chyběla 1. deska, zombie ani nedolezly. Ostatně zápas se ve skutečnosti hrál v přátelské atmosféře, o to vypjatější byl herně.
Do vedení šli domácí po nehodě na 6. desce. Lamser tam hrál bílými s Nováčkem Panovův útok, zjevně prováděl platónovské rozvzpomínání (hrával to před 30 lety), zatímco soupeř to hrál bujaře poprvé. Bílý skončil s mnoha slabinami, pragmaticky snědl pěšce a příštím tahem roztržitě ztratil věž.
Seriózní a jedinou remízu pak přinesla dámská indická na 1. desce – Jurčík remizoval černými s Gregorem.
Skóre srovnal na 2. desce Kuba bílými s Kozákem. Oba hráči uplatnili své přednosti. Miloš viděl, že Jindra rozehrál španělku nepřesně a věděl, že musí stát lépe. Jindra to nevěděl, vymyslel si nějaký plán a partii vyhrál.
Do vedení nás dostal Pokorný na 4. stole s Trejbalem. Ve vágní variantě Nimcovičovy indické se dostal k lepší struktuře i figurkám. Velmi pěkně to technicky vystupňoval.
Prakticky okamžitě to srovnala 5. deska. Hučín tam černými rozehrál pohodového Bogoljubova s V. Chaloupkou, ale ve střední hře to nějak zkazil, moc jsem to neviděl.
Tím se vytvořila situace po časovkách, za které většina hráčů odešla do hospody. Stav byl nerozhodný, ale na 8. desce jsme stáli jasně na prohru, ve zbývajících dvou jsme usilovali o výhru, ale nebylo to nijak jasné, přinejmenším opticky.
Směr udal kapitán. Na 7. stole jsem Chaloupkou F. rozehrál pohodově černými španělskou. Exaltovaná aktivita na královském křídle mohla při přesné reakci soupeře vést k problémům. V reálném boji vedla k vyhrané pozici, matový útok jsem nedopočetl a spokojil se s vyhranou koncovkou.
Škára na 3. se nedal zahanbit a také Hulu dorazil. V jakési neurčité anglické černými soupeři předvedl, že když hráč hraje rovnou pozici vynalézavě na výhru a předkládá problémy, často nakonec omylného smrtelníka zmate a přetlačí.
Domácí pak už jen korigovali na poslední desce. Popper tam hrál bílými s Hokem, specialistou na Phillidora všemi kameny a na všechny tahy. Ve snaze to využít rezignoval na obvyklého orangutana a hrál mimořádně originální plán d4-d5xe6 e.p. a pak rychlé e4-e5. Vzniklá pozice byla atypická, těžká na hodnocení i hraní. Po dlouhém boji ztratil figuru a ještě déle marně zkoušel hrát dámskou koncovku s jezdcem méně.
Uf, 4,5:3,5 není zrovna drtivá pomsta, ale zaplaťpánbůh za ní. Tak tady to máte, a hybaj od našich sestav (hrobek).
Byl to velmi svižný zápas, svižnost místy předčila kvalitu. Rozhodně jsme byli nejohroženější v dosavadním průběhu! Štěstí nám přálo a jsme spolu s Bakovem stále beze ztráty. Domácí mají v podstatě kontumační výhru s Jičínem a dvě smolné prohry. Těžko říct kam je to povede, nejspíš do středu tabulky.
Stoleté duo Bartoš-Pokorný stále stoprocentní 5/5! Gratulace a ať to co nejdéle vydrží.
Horní desky dnes zahrály skvěle, kapitán odvrátil potupného kanára pro ty dolní. Ke své partii — ztratil jsem příliš času vymýšlením plánu, v počínající časové tísni jsem ve složité zablokované pozici přehlédl jednoduchou taktiku.
Nečekaně jsme vás potrápili, nakonec jste těsně zvítězili hlavně vlastní vynalézavostí – gratulace. Zpravodajství trefně vyjadřuje průběh utkání, jen mě trochu zarazil jeho název a popisované ochladnutí vztahu. Kdo zná historii rozdělení litoměřického šachového Slavoje, přemístění jeho části do Prahy a tehdejší určité tendence k vyhraňování vztahů mezi oběma oddíly, ví o čem je řeč. Po svém návratu z Bulharska v r. 1990 jsem se nestačil divit, co všechno se v šachovém Slavoji děje. A jsem rád, že za 25 roků mravenčí práce se mi podařilo vztahy litoměřických šachistů trochu semknout. V současné době je v našem klubu pouze jeden pražák z Unichessu, Martin Doležal, a to hlavně kvůli jeho přátelství s Bretšnajdrem. Na druhé straně v Unichessu je jich od nás 9, byť z nich je pár s pozastavenou registrací. Navíc Vám pár našich hráčů hostuje. Tak vlastně nevím, kdo je oním vykradačem hrobek a hlavně proč by měl loupit. Mám radost z každého úspěchu Unichessu, z velké základny, kterou jste si vybudovali, vždy jsem byl rád, když se na našem turnaji objevili hráči Unichessu. Zrovna jako pražák jsem se pídil, kde se to vlastně hráči Unichessu scházejí, že mi klubový život vyloženě chybí, tak jako organizování různých turnajů, a je otázkou 1-2 sezón, kdy přestoupím do pražského klubu. Rozhodně to nikdo nebude brát jako vykrádání Slavoje – je to prostě koloběh života. Pokud bych se ale v Unichessu měl cítit jako vetřelec nebo nějaký vykradač hrobek, tak rychle přehodnotím své idealistické postoje. Raději bych ale, kdybychom se jako šachisté vzájemně podporovali a vytvářeli přátelské šachové prostředí, mnohdy přerůstající i do dalších oblastí našeho života. Jeden z Chaloupků, kteří vždy byli a jsou nakloněni současnému Unichessu.
Za prvé velká gratulace k dalšímu zářezu Béčka do pažby. Za druhé, kdo zná Honzu ví, že článek je (jako obvykle) na pomezí černého humoru a absurdity, byť se stavebními kameny z reálna. Rozhodně přeji Slavoji další úspěšné boje ve 2. lize a myslím, že nejsem z Unichessu sám… 🙂
Milý Franto!
Co se dělo, když jsi byl v roce 1990 v Bulharsku, opravdu nevím. Byl jsem v té době členem Slavia MFF UK a většina našich stávajících členů skákala na kliku dětského šachového kroužku.
Zato vím, co se dělo kolem letošních přestupů, včetně náhlého postavení před hotovou věc, bizarní výmluvy přestupujících… A taky vím řadu věcí zákulisních, co kdo říkal a dělal, v Čechách se všechno rozkecá a v Litoměřicích dvojnásob.
Takové věci se mezi přáteli nedělají a okecat je nelze.
Nějak se nemůžu přimět mít Slavoj v oblibě jako předtím. Nejvlídnější co umím je o tom žertovat, jak výše činím.
Taky gratulka a hlavně Vladovi, který mne pěkně ošidil a připravil veselý závěr partie. Kdo byl, ví, kdo nebyl, dozví se asi brzy:) Příště ti to ale vrátím:)
Jako dlouholetý hráč obou oddílů se nechci pouštět do nějakých sporů, ale možná by Honzo nebylo od věci si nastudovat historii obou oddílů, třeba ti to pomůže pochopit, že i zombie by mohla chtít spočinout v rodné půdě. A taky si projdi soupisky družstev, protože je docela hloupé, když komolíš svým spoluhráčům příjmení.
Jé, sorry, kroužek už je pryč!
Ahoj Honzo,
rozhodl jsem se ještě reagovat na tvoji odpověď. Počátkem 90. let se od Slavoje oddělila skupina asi 15 nejlepších hráčů, kteří hráli ligové soutěže, potom hlavně pod IWEX Litoměřice. To výrazně narušilo vztahy mezi ltm šachisty, o dalším rozvoji výkonnostního šachu ve Slavoji ani nemluvě. V r. 1997 hráči IWEXu (tehdy hráli i extraligu) provedli ustavující valnou hromadu SK Litoměřice, právního předchůdce dnešního Unichessu. Na ustavující schůzi byli mj. i Bretšnajdr, Doležal, i další současní členové Unichessu. Za celou dobu života těchto dvou klubů jsem NIKDY nepodtrhnul druhý oddíl. Kdo chtěl, dostal přestupní lístek, kdo chtěl, dostal hostovačku. Vždy jsem ctil přání či dohody, aby proti vám nenastupoval „spojený“ člen – jako host nebo bývalý hráč. Nikdy jsem ani nikoho nelanařil k přestupu. Nabídka mohla být, ale vždy s tím, že musí souhlasit druhý oddíl. Tak tomu bylo i letos, když jsem se dozvěděl, že B+D mají zájem o přestup. Už v květnu se sám přihlásil Kozák, rok předtím Nováček. S věkem prostě došli k závěru, že nemá cenu jezdit každé utkání po republice, a stahují se do rodného hnízda, kde si rádi zahrají i klubové turnaje, přijdou v úterý do klubovny, po utkání sednou do hospody. Co mě jako kluka naučili šachové heslo GENS UNA SUMUS, pamatuji si ho do dnes a je to krédem mého životního šachového působení. Místo pouličního JPP (jedna paní povídala) napiš, kde a kdy se v Praze scházíte (na webu jsem to nějak nenašel) ať v sobě nenosíš nějaké liché pocity.
Jo, a díky za tvoji upřímnost, byť je jakákoli. Toho si člověk musí cenit.
Franta
Co se týká scházení v Praze, dovolím si odpovědět. Jednou měsíčně (první středu) pořádáme turnaj v klubu Unijazz – nedaleko Václavského náměstí – zde je vítán každý ať už registrovaný nebo neregistrovaný šachista. Kromě toho probíhá celoročně oddílový přebor, který hrajeme vyřazovacím systémem a dvojice se ke hře scházejí libovolně, kde to mají hráči rádi, přičemž je vítána kumulace více partií na jedno místo a čas (pěkné setkání bylo 13.10. v Unijazzu, když se hrálo Pokorný-Gáj, Kozel-Popper a Šplíchal-Rada) – zrovna příští týden (22.11.) se nejspíš bude hrát první partie finále Pokorný-Hruška – místo ještě bude upřesněno.