Siesta Solution se vypravil poprvé ve své historii na Evropský klubový pohár.

 

A vypravil se v sestavě, kterou Lukáš Černoušek označil za punkovou – hrál první, druhou Péťa Šimek, třetí Zbyněk Vrbata („Míša“), pak už já, El Présidente Honza Lamser a náš dlouholetý kamarád z Vyšehradu Petr Vaněk. (Není to ani zleva, ani zprava, jenom sedíme v hospodě).

Naši domácí reportéři skvěle pokryli co se dalo zjistit z přenosů, tak se zaměřím hlavně na to, co se muselo zjistit na místě.

Především je to výborný turnaj. Přestože je to fakticky něco jako pohár mistrů ve fotbale (a připadali jsme si původně jako Slavoj Houslice), kromě monster-týmů na samotném vršku to většina účastníků bere spíš jako vznešenou formu družstev v Pardubicích.

Některé kluby mají třeba 3 placené profíky nahoře a zbytek je kolem 2100-2200. Početnější výpravy proti nám občas daly i slabší verzi, aby si všichni jejich hráči zahráli se srovnatelným soupeřem. (Nás bylo právě 6, takže naše sestava byla transparentní.) Síla týmů povlovně klesá, u samého dna jsou pohodoví výtečníci jako lucemburští Chevaliéři, Celtic Tigers nebo welští White Knights. U nás by měli problém udržet 2. ligu, ale v hospodě jsou jako doma!

Kupodivu nejzákladnější vlastností Černé Hory v listopadu je velká míra srážek (prý největší v Evropě). Představte si tento pohled nafocený za vcelku dobrého počasí vylepšený o blesky nad celým horizontem. Bohužel se to blbě fotí, když se to většinou pojí s přívalovým deštěm a vichřicí. Když tu prší nebo fouká vítr, tak to stojí za to. Pořadatelé nás obdarovali krásnými deštníky a v nejhorších 2 dnech jezdil 250 metrů k hracímu hotelu okružní autobus.

Komplex Holiday Village je velmi příjemné místo a přispěl ke zdaru akce.

Naše prostá ubytovna vypadala zvenčí útulně.

Bazírovali jsme s Honzou Lamserem na nemanželských postelích, tak nám rovnou strčili 4lůžkový apartmán s postelemi všeho druhu.

Zlí jazykové říkali, že nejmenovaný úřadující mistr ČR v takovém apartmánu ubytoval z úsporných důvodů skoro celý svůj tým… Nemohu to ověřit z nezávislých zdrojů, tak to alespoň šířím dál.

Komplex byl poněkud stranou od městečka Ulsinj, což kompenzoval senza all-inclusive přejídacím a přepíjecím programem!

A přirozeně jako na každém turnaji velký výběr salátů.

 

A nakonec domácí dortík…

A všichni!

No a kam po partii a večeři než do baru Krásný ztráty.

S tímto místem se pojí i nejvýznamnější kulturní doprovodná akce – Bamboos party! Bamboos je lahvovaný mix nonamového kolového nápoje a laciného červeného vína … a dlužno uznat, že to jistě chutná líp než původní složky. Nepřítomnost přísného oka EU umožňuje nápoji uchovat jistou tajemnost (nedohledatelný název výrobce) i vcelku milou sexistickou reklamu.

Tak to jste dali soudružkám z genderových studií pěkný dárek.

Večer s hosteskami Bamboosu byl vyloženě příjemný.

Významní sponzoři a ředitelé turnajů si užívají života plnými doušky aneb spíš Hostesky a bambusové.

Jo a teď zase ty šachy. Horních 9 zápasů se hrálo bohužel separé, takže v obligátním prasečinci hrála velká většina účastníků turnaje.

Pravda, byl to prasečinec vcelku vznešený.

Vzhledem k vážnosti turnaje zde panovala určitá omezení, která sice zprvu nepotěšila, ale nebylo to nic hrozného.

Dokud hráč hrál, nesměl s nikým mluvit, pouze s kapitánem v přítomnosti rozhodčího o nabídce remízy v jazyce, kterému rozhodčí rozumí. (Alespoň byl v sále opravdu klid.)

Jakmile hráč dohrál, musel jít pryč, pokud nebyl kapitán. (Drsné, ale byl klid i při časovkách).

Dress code ECU pro hru zahrnuje všechna normální oblečení. Rozhodně není tím, čím by ho chtěli mít různí čeští papeženci papežštější papeže.

Sofijské pravidlo bylo hrozně otravné a mírně výchovné jako vždycky, nic víc a nic míň.

Soutěž se pochopitelně obešla bez debilního 3 bodového pravidla. (To je to, co jsme zaváděli, abychom se přizpůsobili celosvětovému trendu a zvykli si na něj, pamatujete ještě?)

Mimochodem kapitánem byl Honza Lamser. Já jsem kapitánem pouze v kusech v českém znění. (Bylo by blbé nepochopit úvodní kapitánský mítink.)

Tým dopadl docela dobře (36. místo jako 47. nasazení), přesto s rezervou – hodně jsme kazili. Na druhou stranu, i kdybychom měli o bod víc (třeba výhra v posledním smírném zápase nebyla daleko), skončili bychom 34.

Extrémní zahazování předvedl na 1. Lukáš Černoušek. Při jeho maximalistickém stylu přijde hned o celý bod.

Lstivější pojetí předvedl Petr Šimek – kromě prohraných výher zremizoval pár jasných proher.

Vrbata sehrál 6 solidních partií a trapnou prohru s Delčevem : „Hrál jsem jako dobrá trojka!“

Já jsem vyhazoval pouhé půlky, zato hned 4 – prohraná rovina a tři přivyhrané nevýhry.

Když Honza Lamser přežil zahájení, soupeřům tvrdě zatopil.

Petr Vaněk vystartoval ve formě v nadživotní velikosti a významně tým výsledkově podržel v prvních 4 kolech. I následné zvolnění stačilo na náš ELOvý rekord.

Je třeba ale poznamenat, že horní trojka má i tak výrazně lepší perfa než my dole – rozdíl byl v soupeřích.

Holt na Delčeva umí jen Miloš Kozák.

Tak doufejme, že se do toho obujeme příští rok!