Po delší odmlce se opět hlásím se zpravodajstvím ze třetí třídy, kde statečně bojuje družstvo G. Po třech kolech se vítězná mašina poprvé zadrhla v Brixenu, kde na nás vyrukoval GROP s nejsilnější sestavou. S návratem kapitána do sestavy se podařilo těsně porazit Pankrác G, aby se opět bez něj nepodařilo překvapit favorizované DP a Vyšehrad.

Ze zápasu s DP, kdy jsme se ještě prali o postup přidávám Romanovu reportáž: „Na místo jsem dorazil asi ve tři čtvrtě na šest, tým soupeřů ještě chystal hrací místnost. Postupně dorazili všichni hráči, až na jednoho z protihráčů, který měl hrát na osmé šachovnici s Timem. Ten počkal hodinu, získal kontumačně jeden bod a šel domů. Já hrál s černými na sedmičce, můj soupeř udělal v desátém tahu chybu a přišel o figuru. Postupně jsem vyměnil materiál. Soupeř se dlouho držel, ale nakonec to vzdal. Prohrál bohužel Štefan, zatímco Radek a Miloš uhráli remízu. Na remízu se mě ptal i Lukáš, já mu doporučil, ať to ještě zkusí, protože pozice byla celkem vyrovnaná. Jak se později ukázalo, bylo to špatně, Lukášova pozice se časem zhoršila a nakonec se vzdal. Remízu měl nakonec ještě Pavel. Trochu jsem sledoval souboj Adély na vedlejší šachovnici, držela se, ale nakonec také prohrála.“

Bohužel souběhy byly tuto sezónu ve všech sedmi kolech a tak Matěj s Mirkem nastoupili ke své druhé povinné partii teprve v 8. kole proti tradičnímu soupeři Pragovce. Ta přijela v nejsilnější možné sestavě a děly se věci, že mě to donutilo vrátit se k reportování:

Tentokrát se mi podařilo přijít už v půl deváté a stav byl 2:2. Pohled na zbývající partie nevěštil nic dobrého. Zbývaly 1., 2., 6. a 8. deska. Mirek měl dva pěšce méně v koncovce V+S na obou stranách, Matěj měl 2J proti V+S, kde jistou naději budil zablokovaný charakter pozice, Zdeněk stál lépe s pěšcem navíc, ale jeho čas byl už v řádu jednotek minut na 10 tahů a na osmé desce Lukáš čelil matovému útoku, před kterým se už schovával jen za figurky – pěšci došli (a ne do dámy). Najednou se zvedl Mirek a zeptal se mě, kdo je rozhodčí, že chce reklamovat trojí opakování pozice, což také vzápětí učinil. Jeho soupeř si to však neuvědomil a na první pohled to nebylo úplně triviální předvést, a tak se zastavily hodiny a partie se rekonstruovala na jiné šachovnici. Ve stejnou chvíli zazvonil soupeři Zdeňka mobil, prohrál Lukáš a soupeř Matěje se začal zlobit, že v hrací místnosti není ticho. Rušila ho jednak probíhající rekonstrukce a zdlouhavé vysvětlování opakované pozice, jakož i obhajoba Zdeňkova soupeře, že se dvěma mobily je to u šachové partie obtížné, že se jeden z nich sám zapnul, že je těžké ho vypnout apod. Nakonec ve spolupráci s kapitánem hostí se vše podařilo vysvětlit a stav se posunul nejdříve na 3:3 a po mé precizní ukázce všech třech opakování pozice na 1. desce na 3,5:3,5. Zůstala 2. deska, kde se pozice bohužel otevřela. Naštěstí jezdec stihl vysbírat všechny soupeřovy pěšce, což se ale podařilo i soupeřově věži. Po sebrání posledního pěšce majitel věže a deseti minut k dobru odmítl remízu a jal se v deset večer matovat. Já jsem se chopil prázdného partiáře a zapisoval jsem tahy, ať víme, kdy jich bud 50 (nebo snad dokonce 75). Čas měl Matěj horší, krále v rohu, inu nebyl to pěkný pohled a nervózní jsem byl skoro jako bych to sám hrál. Asi po 10 tazích musel Matěj odjet jezdcem od krále, ale naštěstí se mu dařilo maty krýt, soupeř nervózněl a čas se vyrovnával. Už jsem nestíhal tahy zapisovat úplně, jak hráči zrychlovali a udržoval jsem jen pojem o počtu odehraných tahů, kterých bylo od posledního braní asi 20. Když už měl Matěj lepší čas, soupeřův kapitán přebral moji nervozitu a uvědomil si, že partii je ještě možné prohrát na čas (lze postavit mat jezdcem proti věži!). Této tragédii se rozhodl zabránit za každou cenu a zašeptal „..čas!“. Následovalo asi deset rychlých tahů, při kterých jsem měl pocit, že se pozice minimálně dvakrát zopakovala a ke třetímu opakování nebylo daleko. Pak už se hráči domluvili na remíze a já jsem byl rád, protože jsem nechtěl, aby rozbili hodiny, aby se zjistilo, že jsem při blicání nestihl počítat natož zapisovat tahy nebo snad dokonce, aby majitel věže spadl a my mu musely vysvětlovat, že prohrál, protože pravidla už jsou několik let jiná a matu není nutné dosáhnout nebo ho vynutit, ale stačí ho postavit. Podepsali jsme 4:4 a mohli jsme jít losovat oddílák, ale to už je jiná reportáž.