Na zápas géčka tento týden jsem se těšil, protože jsem měl konečně nastoupit. V úterý ráno byla situace taková, že bylo připraveno hrát 10 hráčů G a tak MirekR a Robik mohli spokojeně zamířit na druhou třídu do Bohnic hrát z E. Pak se situace zkomplikovala u LukášeG, ale podařilo se za něj zajistit náhradnici Moniku. V odpoledních hodinách jsem pak byl požádán o uvolnění LukášeN do Bohnic, jelikož éčku odpadl PavelT a následně ještě Zdeněk musel zůstat v práci. Z ostatních na soupisce už nikdo nemohl (Jižní Asie, Alpy, Moráň, práce, škola, rodina, …) a tak nás zbylo šest. Soupeřů z Viktorky D se nakonec osm našlo. Nic naplat, plán byl jasný, bílými nekompromisně vyhrát a černými neprohrát. A tak jsme to i spustili.

Osobně jsem začal e4 a poté, co soupeř zvolil Winawerovu variantu francouzské se mi nelíbilo přetáhnout (to jsem mohl o tah dříve a ve Winawerovi už jsem to párkrát hrál), sebrat (to jsem mohl o tah dříve a navíc výměnná francie není obvykle hra na výhru) ani vyhánět střelce (příliš se nabízelo) a tak jsem na místě vymyslel Jge2 a kochal se originalitou tahu než jsem zjistil (naštěstí až po následném tahu černého), že mi visí (visel) pik (ono to ale zase úplný blundr nebyl – dokonce se už to někde i hrálo). Na soupeřovo standardní francouzské c5 jsem ho sebral a vyrazil vstříc dobrodružství dámou (d4, xg7, xh7) a už si pomalu psal bod. Vyrazil jsem na první obhlídku a kochal se vyhranými Karlem, Romanem a Radkem. S pomyšlením, že to snad Monika nebo Štefan zremizují jsem se vrátil ke své partii.

Načež mi soupeř ukázal, že to vůbec nebudu mít jednoduché. Nejprve prorazil středem (d4) a když jsem zachránil koně a chystal se zasadit smrtelný úder tak matový útok odvrátil suchým umístěním věže na G6 (viz titulek) a neustále trápil mého neukliditelného krále. Před osmou prohrál Roman (špatně uhnul dámou) a už to na naši výhru nevypadalo. Před devátou vyhrál Karel, který přišel se zajímavou teorií. Jeho soupeř si sedl k partii šikmo a také šikmo hrál (ne tedy kupředu ale po diagonálách). Toho si Karel včas všiml a snadno tedy četl soupeřovu hru a přímým tlakem kupředu mu nedal šanci. To byla bohužel naše poslední radost až do deseti hodin. Radek jen remizoval a Monika se Štefanem prohráli, když ani nevím, co se stalo, protože mě zaměstnala moje čtyřvěžovka, která vznikla po mém šachu věží na D8 (viz titulek). Můj odkrytý král byl pod palbou věží na dámském křídle a snažil se protlouci na druhou stranu, kde jsem měl už 4 hodiny připravené sloupce g a h. Nakonec se to mému králi podařilo a po výměně jednoho páru věží se brzy soupeř vzdal.