Naše Amazonky vyprášily poslední mužskou výpravu a ještě uspořádaly afterparty.

Referuje kapitánka Bálková:

Před posledním kolem jsme měly třítýdenní pauzu, a tak dost času na odpočinek či přípravu. Přestože jsme postup měly již zajištěn, ambice byly vyhrát i naposled. Ambice měli ale i soupeři, ti zase chtěli být ti, co jako jediní porazí Unižetky. Před samotným utkáním probíhala živá diskuse na webu USK, do níž jsme se také zapojily, a kde jsme vyčetly, že se na nás chystají nastoupit až od páté šachovnice. Nenechaly jsme se však lapit do pasti a očekávaly jsme tvrdý boj, do nějž USK nasadí co nejsilněji. Tak také učinili, na prvních třech stolech jsme zasedly proti dvoutisícovkám. Nutno podotknout, že tento plán použili poprvé (a naposled) v sezóně.

Naše družstvo provázely poslední dobou trochu potíže s nasazováním, jelikož přibývalo důvodů, proč hráčky nemohly nastoupit. Tak tak jsme daly dohromady osmičku! Já sama jsem počítala, že ani hrát nebudu, jen přijdu udělat pár snímků a poběžím chystat hospodu, kde nás večer čekala oslava postupu. Nakonec jsem ale vyhověla studijním potřebám Adély Nytrové a nastoupila. Málem jsem ale při partii dostala infarkt.

S Alenou jsme ještě odpoledne vyráběly občerstvení na akci, takže to bylo trochu hektické, nicméně jsme dorazily včas a zápas mohl 17:30 začít. Jelikož byl zelený čtvrtek, uvázaly jsme si všechny zelenou pentli, aby to vypadalo pěkně a stylově.

Rozehrávalo se všude celkem poklidně, kromě u mě, kde se nerozehrávalo nic, jelikož soupeř se ne a ne dostavit. Zákon schválnosti, že zrovna já, která potřebuje dohrávat brzy a odcházet, začíná později. Neměla jsem se však rouhat s tím brzkým odchodem, protože jsem málem odcházela po 7. tahu. Hrála jsem španělku se 3…Jd4 a vůbec jsem to neznala a záhy se dostala do divné pozice. Tu jsem ještě vyhoršila hrubkou, nevyhnutelnou ztrátou dvou pěšců a hrozbou ztráty třetího, no katastrofa! Bojovný duch mi však nedovolil se vzdát a rozhodla jsem se trpět a jít raději na obhlídku.

Možná i proto, že jsem měla plnou hlavu své partie, moc jsem se nedokázala soustředit na vývoj na šachovnici u spoluhráček. Zdálo se mi všechno vyrovnané, jediná výrazně pěkná pozice byla Zuzčina se dvěma pěšci více. Na podrobný průběh všech odkážu na článek umístěný na stránkách soupeřů (https://www.usk-sachy.cz/2016/03/usk-b-unichess-z), kde se partiím podrobně věnovali, dokonce včetně diagramů, a já se budu narcistně věnovat svému pokusu o záchranu.

Protihráč otevíral dámské křídlo, čehož jsem se snažila využít protihrou na křídle královském, s plánem udělat f4 a začít útočit, protože to byla moje jediná šance. V tuto chvíli jsem spoléhala jen na štěstí a útočnost, což se mi několikrát vyplatilo. Pan Macháček mi plán umožnil realizovat, z čehož jsem měla samozřejmě velkou radost, necítila jsem se už tak tragicky. Nicméně motor stále ukazoval nějakých -1,9 (ale lepší než -3 před pár tahy  ).

Pomalu jsme se dostávali do časovek. Stačila jsem zaregistrovat výhru Jany, prohru Oxany a remízu Aleny. Odhadovala jsem celkový výsledek 4-4.

U mě se situace vyvinula velmi zajímavě, soupeř v rámci obrany i útoku zároveň obětoval dámu za věž a věřil ve své nebezpečně postoupnuté pěšce na třetí a druhé řadě. Moje matové hrozby již byly oslabeny, a tak jsem musela rychle vymýšlet obranu, jediná záchrana byla sebrat alespoň jednoho pěšce a dámou se rychle vrátit na přední řady.

Po očku jsem sledovala vedlejší Martininu partii, která se vyvíjela velmi slibně, leč s tradiční časovkou. Také to vypadalo velmi napínavě! Zuzka Staňková už stála na výhru úplně, Zuza Čižmárová na prohru a Lucka kolem remízy. Do sálu začali proudit kamarádi jak domácích, tak hostů a nervozita rostla.

U mě se partie začala po sérii drobných nepřesností otáčet z -1,50 na +4. Soupeř přehlédl, že se mi znovu naskytla možnost matových sítí a zároveň stíhám díky jeho pasivitě vysbírat smrtící pěšce. Ve stejnou chvíli končí Zuzka Staňková i Martina, je to skvělé, vedeme 3,5 – 1,5. Teď to hlavně nepokazit všude.

Přestože mám dámu a věž proti dvěma věžím, nevím si rady, jak beton u krále prorazit. Nastupuje únava, časovka číslo dva a začínám mít zase strach. Průlom však nakonec najdu a pak už není problém vyšachovat věž. Uf, „dost hustá partie“, vítězíme a už jen rychle odsud! Bohužel krátce po mně prohrává Zuza Čižmárová, nic se však neděje. Lucce radím, ať zkusí nabídnout remízu, že už jsme vyhrály, což soupeř naštěstí přijímá, a já podepisuju vítězství 5 – 3!

Končilo se až kolem 21:00, tak byl čas honem jít, protože už nám začínala běžet rezervace v Unichessově proslulém baru v Nekázance – Tučňák. Skvělou atmosféru podpořila spousta příchozích kamarádů, jednohubky na stole, tulipány, dárky a samozřejmě také zelené pivko. Slavilo se dlouho do ranních hodin a ještě jednou děkuji všem zúčastněným. Ale i nezúčastněným, kteří nás však celou dobu podporovali a fandili nám, hodně nás to motivovalo.

Také děkuji celému svému týmu za krásnou sezónu, zodpovědný přístup, ochotu nastupovat i přes nemoci a jiné peripetie, chodit po zápase na pivo a utužovat tím dobrého týmového ducha. S nostalgií vzpomínám na zárodek nápadu založit tohle družstvo někdy před tři čtvrtě rokem, kdy jsme ani nedoufaly, že nakonec se najde tolik zájemkyň za Ž hrát. Postup do 2. třídy je úžasný a je až s podivem, jak šlo všechno jako po másle. Těším se na příští rok, doufám, že se všechny sejdeme v téže sestavě, a také se těším na budoucí nové hráčky, o kterých už něco vím, ale na prozrazování je ještě moc brzy! A propos – cíl na další rok je jasný – 1. třída!

Zápas obrazem:

A po zápase oslavy: