Kapitánka Bálková informuje:

Do konce soutěže zbývají už jen 3 kola a tentokrát nás čekal Vyšehrad, který byl v tabulce hned za námi a který dosud neutrpěl žádnou prohru, pouze dvakrát remízoval. Nečekal nás snadný zápas, a tak jsme se snažily poskládat silně. Komplikace dorazila ve středu navečer, když mi Jana psala, že bohužel kvůli pracovním povinnostem nebude moci nastoupit. První náhradnice na horách, druhá na tréninku a třetí a čtvrtá nemocné. Začínalo čím dál víc hrozit, že nastoupíme pouze v sedmi, z čehož jsme byly všechny smutné. Zachráncem zápasu byla tentokrát Adéla Nytrová, která se přes noc usilovně kurýrovala, a přestože ani ve čtvrtek jí nebylo nejlépe, tým nenechala ve štychu a nastoupila! (A vyhrála! Ale o tom až níže.)

Druhá komplikace byla tentokrát moje škola. 16:45 jsem musela doběhnout na jeden předmět, ze kterého jsem zase 17:15 musela odběhnout, abych vůbec v 18:00 stihla zahájit. A to nemluvě o tom, že jsem musela připravit hrací místnost, jelikož se hrálo doma. Naštěstí se zase ukázalo přátelství a soudržnost holek, protože mi se vším pomohly a sál perfektně připravily i bez mé přítomnosti.

Krátce po šesté jsem tedy s vyplazeným jazykem dorazila do Holešovic a rovnou jsme mohli začít hrát. Trochu mě překvapila sestava hostů, jelikož nastoupili slabší, než jsem čekala.

A také než jsem se připravovala. Spíš se připravil soupeř, jelikož místo očekávané anglické přišel Svěšnikov s úhybem jezdce ne na b5, nýbrž na e2.

Když jsem v sálu spatřila podezřelého člověka, začala jsem mít pocit, že pokaždé, když hrajeme doma, přijde nějaký divák, kolem kterého se stane něco zvláštního nebo vtipného (vzpomeňme minule na Bernyho). Tentokrát přišel špion! V našem táboře rozbil stan hráč USK Praha (hrajeme s nimi poslední kolo, před soutěží byli favorité a evidentně chtějí postoupit), vytáhnul notýsek a chodil od partie k partii a pečlivě zapisoval naše tahy. Až si zapsal všechna zahájení a vývoj partie, notýsek zase zabalil a tiše odešel. Zážitek.

Nicméně jeho poznámky by se mi docela hodily, protože jsem začátek ostatních až tak nesledovala. Až po nějaké době jsem šla na obchůzku a byla jsem spokojena. Nikdo nestál hůř, pouze Péťa měla o pěšce míň, ale přikládala jsem to nějakému gambitu. Já jsem se pohybovala kolem roviny, ostatní měly spíše aktivní hru. Tlak stupňovala zejména Lucka Hodová, Adéla Nytrová a Oxana, tohle trio partií jsem viděla velmi pozitivně. Zajímavá pozice nastala u Adély Kormoutové na poslední šachovnici, v níž měla sice pěšce méně, kompenzací byla však nemožnost rošády soupeře a také nutnost přesné hry, jelikož král uprostřed šachovnice byl neustále v matových sítích.

Na konci soutěže se mi konečně podařilo najít automat na horké nápoje a ke svému překvapení byla ve stejné místnosti televize, čehož jsem hned využila a ke chvilce relaxu se dívala na zápas Sparty proti Krasnodaru. Po sportovní vložce jsem se vrátila zpátky k zápasu, a jak jsem byla mile překvapená, když jsem zjistila, že za těch pár minut stihla Oxana vyhrát! 1-0

Vzápětí se s materiální nevýhodou a sebevražedně otevřeným sloupcem g před králem ocitl soupeř Lucky Hodové. Pozici nešlo zachránit. 2-0

A to už vítáme další návštěvu, opět neobvyklou, jelikož přišel „televizní štáb“ – Martin Petr s Koláčem a dalšími kluky, aby o nás natočili reportáž do pořadu V šachu. Na kameru zachytili vítězství Adély Nytrové, která jim hned poté šla poskytnout rozhovor. 3-0

Nad partií Adély Kormoutové se sešel pár fanoušků, kteří ve stejnou chvíli udělali tutéž překvapenou grimasu, což mi signalizovalo, že bych se měla jít podívat, co se děje. A dělo se to, že Adélin soupeř si postavil dámu tak nešikovně, že o ni jedním odtahem přišel. 4-0

Teď přišla ta chvilka nervozity, kdo jako první potvrdí naši výhru, stačila pouhá remíza. Ta se slibně vyvíjela jak u mě, tak u Martiny na první šachovnici, tak u Aleny na předposlední. Jediná Péťa měla stále pěšce méně, jenže už byla koncovka a nevypadalo to nejlépe. Všechny jsme se navíc ocitly v časové tísni, a tak nervozita rostla. U mě se vyměnili pěšci, situace se ještě více zjednodušila a vypadalo to na poklidnou remízu, když v tom se stalo něco nepochopitelného a neuvěřitelného – soupeř udělal hrubou chybu a po ztrátě věže se vzdal. 5-0 a výhra potvrzena, mohu jít odpovědět Martinovi na pár otázek do pořadu.

Krátce po mně skončily hned dvě partie – Martina remis a Péťa bohužel prohrála. 5,5. Poslední tentokrát dohrává Alena nelehkou pozici dvě věže, jezdec a tři pěšci proti dámě, střelci a čtyřem pěšcům. Raději to nechci moc sledovat, ať zbytečně neznervózňuju, a tak si raději čtu a sleduju to jen zpovzdálí. Když se jdu podívat za chvilku, vidím, že vznikla pěšcovka s pěšcem méně, což bohužel nedopadlo dobře.

Konečný stav je tedy výhra 5,5 – 2,5, což je skvělé, myslím, že dlouho nás výsledek tolik nepotěšil jako teď. Sympatičtí byli i někteří naši mladí soupeři, kteří nám ještě při odchodu popřáli mnoho štěstí v boji o postup. My jsme šly jako tradičně na jedno vítězné do Kovadliny.

Poslední partie

Zadní šachovnice

Televizní štáb

Špion na útěku

Zachránce zápasu

Pohled na všechny