Druhý týden pražských soutěží přinesl bilanci dvě vítězství, jedna remíza a dvě prohry. Plný počet šesti bodů tak po dvou kolech dosáhl pouze Unichess Ž. Naopak Unichess E zatím na své první body čeká.

D (4,5:3,5)

E (doma Vršovice D 2,5:5,5)

Utkání Éčka zatím připomínají spíš soutěž na přesnost dosažení výsledku, bohužel jde o výsledek 2,5-5,5 a úspěšnost je zatím 100%-ní. V důsledku výpadku 3 stabilních hráčů loňské sestavy, ať už ze zdravotních nebo rodinných důvodů (Jirka Fišer, Martin Chaloupka, Pavel Talpa), se nám kádr zúžil a každá další absence se citelně projeví na síle sestavy. Tentokrát mě „navnadil“ Pavel T., že by před operací přišel, bohužel operace se posunula o den dopředu a Pavel se musel v době zápasu už hlásit v nemocnici. Když se k tomu přidal Miloš Gáj, který nestíhal před odjezdem na hory, měl jsem najednou plné ruce práce dát na zápas dohromady 8 lidí. Sice se mi to nakonec podařilo, ale závěr sestavy 6. Kuba Šteinfeld (návrat po několika letech), 7. já (ve fyzicky i duševně notně sešlém stavu), 8. Roman Skřivánek (ELO 1291) zaváněl na úroveň 2. třídy velkou rošádou (0-0-0).

Úspěchem byla aspoň logistika, kdy všichni přišli víceméně včas a jediný opozdilec Kuba Š., který přijel po půlhodině, měl štěstí, že jeho soupeř, který se taky opozdil (o 15 min.), měl bílé, takže začali se stejným časem. Z Martina Hykše vypadlo, že mezi jeho příchodem z hospody a odvedením dětí do škol(k)y uplynuly asi 2 hodiny, já jsem měl za sebou po sledování Australian Open asi 4 hodiny spánku a k dovršení neštěstí Skřivánka máme v týmu jenom jednoho viz tady Povzbudit nás přišel Popřík a Martin Královský, což jsem druhému jmenovanému dost vyčítal, protože před sezónou jsem ho lákal, aby se nechal napsat na soupisku, a teď by se mi sakra hodil.

Jako první se začaly hroutit poslední desky – Roman na osmé se Zemanem (1622) brzy přišel o figuru a já jsem v dámském gambitu úplně idiotsky zahrál 13.h3?? Sxh3 s tím, že jsem nemohl dobrat střelce pro maty 🙁 Po půl hodině přemýšlení jsem vymyslel 14. Jh2 a soupeř (Kar. Novák, 1805) k mému překvapení se po nějaké době rozhodl místo pokračování s pěšcem víc raději přejít do remízy věčným šachem, uff … velká rošáda nebude 0,5:0,5

V té době Lukáš Hula na první (Svrček, 2087) nestál moc dobře, ale byla to první a těm já nerozumím. Víťa Miskolczi na druhé (Nentvich, 1926) stál vyrovnaně, ale přišlo mi, že pozice a soupeř mu sedí, takže jsem byl mírně optimistický. Mirek Rada (3. Karkuš, 1861) stál docela dobře a byl vesel, Pavel Hruška (4. Wiener, 1887) nestál moc dobře a byl nevesel, neb počítal (ú)skoky svého i soupeřova jezdce, slovy klasika: „Počítám, že to nevypočítám …“ Partie na 5. desce se vyvíjela celkem klidně – Martin Hykš se soustředil na to, aby si při usnutí nevypíchl králem oko a soupeř (Král Petr, 1877) se soustředil na to, aby neprohrál. O to divočejší byla partie na 6. desce, kde Kuba se svým mladým (na poměry Vršovic) a zdatným soupeřem (Rakušan, 1953) se pustili do docela divoké přestřelky, u Kuby celkem obvyklé. Bohužel Kuba se držel hesla: „Počítají jen zbabělci“ a v odhadu vývoje na šachovnici se držel spíše intuice (mírně narezlé).

Po určité době zřejmě došlo k erupcím na slunci a naše partie začaly padat jako h(H)rušky – Roman byl první, následoval ho Pavel, který v časovce nakonec ty vidle koněm opravdu dostal a triádu završil Kuba, jehož soupeř počítání nakonec zvládl a v časovce sebral Kubovi dámu 0,5:3,5 Čestnou výhru zaznamenal Víťa, který v pěšcovce střelec proti koni soupeře zkušeně přehrál. Martin se sice snažil něco vymyslet, ale nevěděl, kudy do soupeře a s jeho krátícím se časem byla remíza nevyhnutelná 2:4

Zbýval tak Mirek a Lukáš. Mirek bohužel prošel kolem výhry a dostal se do koncovky, která byla asi remízová. Přesto se statečně pokusil hrát na výhru, i když před soupeřem to tajil – na jeho přímý dotaz „Chcete to hrát na výhru?“ mu odpověděl „Uvidíme …“ 😉 Z pohledu družstva to byla sice labutí píseň, protože Lukáš v té době pomýšlet na výhru opravdu nemohl, ale snaha to byla sympatická. Neměla bohužel dlouhého trvání, po prohrávající chybě Mirek ještě stačil nabídnout remízu, soupeř už ale odpověděl s úsměvem „Uvidíme …“ a Mirek se v dalším tahu vzdal. Čestným úspěchem tak bylo, že Lukáš vymyslel obranu a zachránil remízu 2,5:5,5

sepsal Robert W.

F (4:4) reportáž

G (venku Bohemians G 2,5:5,5)

Čtvrteční zápas Géčka na Bohemce provázely pochybnosti, zda nás bude osm. Honza Hruška se nám snažil někoho přetáhnout do souběžně hrajícího Déčka, ale naštěstí jsme všichni tak slabí, že si nakonec vybral svého bratra (který taky prohrál, nutno ale poznamenat, že na osmé desce s dvoutisícovkou). Na poslední chvíli odpadl Zdeněk Kovář, který nestíhal z práce. Naštěstí ho nahradila Lucka, která se na jógu zdravotně necítila, na šachy to ale stačilo 😉 Soupeři byli ELOvě na naší úrovni, takže to vypadalo na vyrovnaný zápas, bohužel i věkově (grr, nemám rád vyrovnané zápasy).

Jako poslední (o skoro 3/4 hodinu později) dorazil na poslední desku soupeř Romana Skřivánka (Hubal, 1488). Partii s Romanem zahájili „Rychle a zběsile“, tipoval jsem je, že skončí nejdřív, ale nakonec vydrželi až skoro do konce. Mirek Rada na druhé byl opět vesel (proč taky ne, když měl sebou kočku ze včerejší pařby) a jeho soupeř (Mir. Bartoš, 1716) mu dával dost času a prostoru pro vymýšlení nejrůznějších „vtipů“, naštěstí mimo šachovnici. Zato na první rozehrál Lukáš Nevoral francouzskou s Pečeným (1759) strategicky nepříliš pohodlně (jeho střelec kopal do pěšáků) a trávil čas minimalizací hrozeb soupeře.

První dohrál Štefan Krč na šesté s panem Vaško (1605), když se dostali do různobarevných střelců, no budiž, ale stejně se mohl Štefan aspoň symbolicky zeptat kapitána 0,5:0,5 Vedle na sedmé Radko Smola nevypadal dlouhou dobu s Mayem (1613) špatně, dokonce si sebral i jednoho pěšce. Poté, co jsem se chvíli zabral do vlastní partie, se však pozice na Radkově šachovnici radikálně změnila, nechal rozehrát soupeřovy figury a vlastní mu zůstaly ve skladišti na královském křídle, o pěšce navíc přišel a dokonce i o jednoho dalšího a začal bojovat o remízu, na které se nakonec se soupeřem dohodl 1:1

Já jsem začal partii s nevěřícným pohledem na ELO soupeře (Krobot, 1691) – přece tenhle zabiják nemůže mít tak malé ELO??? No nic, uklidnil jsem se a začal jsem předstírat, že jsem šachista. Soupeř mi to sice asi moc nežral, ale nakonec poté, co odrazil moje hrozby na královském křídle a já mu nabídl remízu, tak ji přece jen přijal. Přihlížející Dan Drahorád mu za to v hospodě nevybíravě nadával, ale myslím, že můžu říct za všechny introverty, že my na tyhle „popříkovské“ křiklouny … a to z vysoka 😉

Za stavu 1,5:1,5 tak zápas mohl začít. Chvilku jsem strávil ve vedlejší místnosti analýzou a když jsem se vrátil, tak byla první deska uklizena a zlá předtucha se naplnila, Lukáš prý udělal chybu v časovce a prohrál. Ještě jednou se nám podařilo vyrovnat, když Mirek, který stál většinu partie líp, využil soupeřovy hrozivé kisny a dorazil ho (nutno přiznat, že v jedné chvíli tam měl soupeř šanci, ale s málo časem to bylo těžké dopočítat) 2,5:2,5

Časovka byla i na čtvrté desce, kde Lucka s Veselým (1693) stála celou partii celkem dobře a nakonec získala pěšce. Bohužel časovku nezvládla, když blicla 40. tah (o kterém nevěděla, že je 40.), i když na něj měla 2 minuty. Místo dobrání pěšce a koncovky V+S proti V+J s pěšcem navíc tak vlezla králem do vidlí na věž 2,5:3,5

Šance stále žila, ale malá – v té době ani jedna ze zbývajících partií nevypadala líp. Roman měl v jednu chvíli v dámské koncovce až o tři pěšce míň. Dva se mu podařilo vyšachovat, ale toho druhého sebral jen za cenu výměny dam a přechodu do prohrané pěšcovky 2,5:4,5 Jako poslední tak končil za rozhodnutého stavu Jirka Král se Zuzkou Staňkovou (1635), kapitánkou soupeře. Partie to byla v podstatě celou dobu vyrovnaná, Jirka potom ztratil pěšce, což počítač ještě stále neviděl jako prohrané, ale cestu k remíze Jirka nenašel a Zuzka pěšcovku s koněm proti střelci zkušeně zvládla 2,5:5,5

Sepsal Robert W.

Ž (6:2) Amazonky táhnou skupinou (6:2 s Loko C)