Po triumfu našeho Áčka před týdnem proti jičínskému Áčku, došlo na další souboj těchto klubů tentokrát druholigový a to béčka s céčkem Jičína. Na začátku zápasu jsme překonali organizační nástrahy – nový barman v Kaštanu marně hledal klíče od hrací místnosti a tak jsme se dostali dovnitř až tak v 9.50, nakonec se rozeběhl i stávkující online přenos, a to ani ne půlhodinku po začátku utkání (pak už díky Honzovi Hučínovi šlapal jak hodinky). S nástrahami pozic v rozehraných partiích jsme se bohužel vypořádali hůře, a tak z toho celkově rezultovala prohra se sousedem v tabulce. Oba soupeři nastoupili v kombinovaných sestavách (jen podle mého očekávání za soupeře nenastoupil GM Petr Neuman hrající extraligu), takže přípravu na konkrétního soupeře mohl téměř každý hned zahodit, o to větší je ovšem škoda, že jsme v tomto zápase nezabodovali.

Unichess B – Jičín C 3:5

Kilián Slovák – Daniel Kožúšek 1/2:1/2

Vojtěch Pařízek – Nataša Richterová 0:1

Tomáš Popper – Martin Duczynski 1/2:1/2

Petr Šplíchal – Zdeněk Urban 0:1

Vítězslav Miskolczi – Jaroslav Flašar 0:1

Martin Čížek – Petr Buchar 1/2:1/2

Vít Žemlička – Adéla Zakoucká 1/2:1/2

Jaroslav Hadrava – Aleš Šedivý 1:0

Prvním momentem z hlediska výsledku bylo odmítnutí remízy Tomášem v rozehraném orangutanu v rovné pozici, čímž si pak Tom vysloužil nejdelší partii dne. V tu chvíli stál už trochu podezřele Víťa M., který vyrukoval na soupeře s prudkým útokem, který však měl mezírky a záhy se rozplynul, navíc bez dvou pěšců. Jiskřičku naděje mohli skýtat nestejní střelci v koncovce (o těch bude také ještě řeč dále), Víťa bohužel nebyl pes obranář – 0:1. Nedlouho poté remizoval Martin Čížek, v Birdově hře hladce vyrovnal, pozice se pohybovala okolo roviny, přesto ale vzhledem k situaci to asi chtělo hrát ještě chvíli… Tím spíše, že Vojta Pařízek si neporadil s nástrahami sicilské se 3. Sb5 a stál po zahájení hůř, soupeřka naopak předvedla při realizaci výhody slušnou rutinu – 0,5:2,5. K bodům v zápase už to chtělo nic neprohrát a naopak jsem doufal v body na zadních šachovnicích. To se povedlo jen částečně. V týmu debutoval Víťa Žemlička z Kobylis a od zahájení útočil, podařilo se mu vloupat do soupeřčiny pozice, bohužel pak nenašel pokračování k zesílení útoku a partie skončila v komplikované věžovce, která vyústila v dělbu bodu – 1:3. Po časové kontrole skončila i partie na první šachovnici, Kilián hrál pěkně a soupeře hodně trápil, jak tvrdily motory, resp. Honza H., někde v časovce prošel kolem výhry, po 40. tahu to byla opět věžovka a remíza, byť příště už to Kilián možná zkusí hrát ještě dál, mohla to být dobrá zkušenost. Čestný úspěch nakonec zaknihoval Jarda Hadrava, který soupeři nasadil černými Frommův gambit, získal pěknou útočnou pozici a soupeřův král nevěděl, kam dřív skočit. Pak však po výměnách zaváhal, prošel kolem vítězného pokračování (jak potvrzuje Honza H.) a soupeři se podařilo vyměnit dámy a přejít do věžovky se stejně pěšci. Tam si však soupeř počínal poněkud neobratně a Jarda mu ukázal, že všechny věžovky nejsou remíza – 2,5:3,5. Já jsem pro změnu dostal lekci z nestejných střelců a taky už vím, že nestejní střelci neznamenají vždy remízu. Soupeř rozehrál Sämische v Královské indické, kde jsem rozehrál variantu s obětí na c5, za kterou má černý aktivnější figurovou hru. Podařilo se mi posléze dobýt pěšce zpět a navíc s tím, že se vyměnily veškeré figury a skončili jsme v koncovce nestejných střelců. Soupeř odmítl remízu a záhy jsem zjistil, že je pozice komplikovanější, než se mohlo zdát, soupeřův aktivnější král byl hodně nepříjemný.

Nepodařilo se mi najít motiv (asi tam byl – opět zdroj Honza H. , ale bylo to složité), kterým bych mohl partii definitivně zachránit a prožil jsem dlouhotrvající torturu, která vyústila v bod soupeře a tím i vítězství v zápase. Po partii jsem si chvíli připadal jako pitomec („jak jsem tohle mohl prohrát ?“), ale musím uznat že soupeř to sehrál velmi dobře a měl jasný plán, jehož realizaci jsem nezabránil.

Epilog zápasu tak obstarala partie na třetí desce, kde po výměně těžkých figur přišlo rozsáhlé manévrování čtyř lehkých figur na obou stranách. Tomášovi se nakonec podařilo protlačit pěšce až na c7, kde kolem něho začal tanec všech figur a šlo o to, zda se ho podaří prosadit či odebrat. Nakonec vše skončilo výměnami a remízou poté co si ji obě strany několikrát odmítly. Jak poukázal stroj, výhra za bílé tam byla objektivně asi jenom v jednom momentu (či spíše motiv, cesta k výhře by nebyla jednoduchá), byla to však pozice, kde bylo lehké uklouznout. Každopádně Tomáš zaslouží pochvalu za bojovnost, příště to tam určitě po takovém výkonu „spadne“ 🙂

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

.

Po prohře se tak zatím držíme nad čárou ponoru na 9. místě, po Novém roce to bude chtít zaměřit se hlavně na další konkurenty v tabulce, šance na reparát bude, jen jí lépe uchopit.