Zápas dlouho očekávaný se dočkal i reportáže. I nezasvěcení mohli snadno zjistit, že šlo o zatím nejdůležitější utkání v sezoně. Nastoupili proti sobě přímí konkurenti, jimž na záda dýchá další ambiciozní tým. Vše to jsme moc dobře věděli.

V sobotu Jindra vyběhnul do přátelského fotbalového zápasu s pracovním kolektivem. Po třech minutách jej odváželi do nemocnice, odkud si přinesl sádru. Jindrova práce není žádná brnkačka, proto mu zvlášť poděkujme za správu našich internetových stránek. V neděli ráno vyskákal do nejvrchnějších pater Kaštanu, zasedl a po hodině hry se poroučel zase domů. V místnosti se rozhostil klid a snaha vyrovnat se s nečekaným začátkem. Do hladiny klidného soustředění padl však další granát, když si Martin nechal nasadit vidli. Bylo to dva nula. Jediné, co nás dělilo od hození ručníku do ringu, byly osobní ambice hráčů, kteří postavili slibné pozice a nehodlali se jich vzdát, nehodlali je prostě zahodit.

Kýžené uklidnění se nakonec rozhostilo před časovou tísní, kdy se vyjasnilo, že Van nečelí žádnému ohrožení a svou pozici kontroluje. Lukáš přečkal velmi nepřehlednou střední hru a místo, aby po nepřesnostech zaslouženě skončil v pozici, kde usiluje pouze o remízu, dostal se k veslu a mimo ohrožení. Petr také usiloval o víc než o půl bodu. Pavlovi se zase podařilo zkomplikovat jinak špatně se vyvíjející partii a šahal po reálných šancích na remízu. Kristýna dováděla odhodlaný výkon k hmatatelným výdobytkům. U mě se po nepřesné hře soupeře ustálila strategicky vyhraná pozice. Venkoncem po studené sprše jsme začali pomýšlet na víc, než jen na individuální výkony. Při vstřícném složení výsledků partií jsme mohli zápas vyhrát.

U mě a Kristýny se podařilo a vyrovnali jsme tím strašné manko. Rozhodovalo se na prvních čtyřech šachovnicích. Van se rozešel smírně se Šuráněm. U Lukáše vznikla lepší koncovka, ale začalo se vyjasňovat, že na víc než půl bodu může jen pomýšlet. Petr nestál po časovce před dobrou alternativou – remíza hned nebo nejasná a snad i horší koncovka – výsledkem bylo čekání a remíza. Pavel prošel kolem bezpečných ostrůvků tvořených koncovkou věž a střelec proti věži a skončil v beznadějné koncovce věž, střelec a pěšec, proti věži a odřezanému králi s hrozbami matu, kterým podlehl. Stav 4:3 a dechberoucí závěr.

Lukáš našel cestičku, jak se pokoušet o výhru, v podobě remizové koncovky. Zisk kvality byl vykoupen ztrátou posledních pěšáků, ale vznikly zdánlivé hrozby nepřátelskému králi, který se ocitl odříznutý na poslední řadě, a v neposledku také hrozby jezdci, který přes centralizovaného černého krále, teprve musel proskákat do bezbečí k ochraně krále vlastního. Jen Lukášův soupeř může povědět, co za strachy a duchy ho strašilo. Jezdec cestu domů nenašel a uvízl v rybářově síti. Konečný výsledek remíza se po průběhu může zdát jako velké vítězství. Jediná reálná úhona je tak ta Jindrova.