Zápas v Jihlavě proti místnímu Gambitu byl pro ERA C poslední šancí, jak se vyhnout sestupu. Sestava byla poznamenaná souběhem s extraligou a obvyklou fluktuací, chyběli oba Milošové, oba Hollani a nemohl ani úspěšný bijec z prvních kol Víťa, další hráči zachraňovali děravou sestavu béčka. Úplnému kolapsu zabránil návrat Olgy a setrvání Volodi, před kontumací nás pak obětavě zachránila Anička, které se jinak účast dost nehodila.

K vidění byly především boční varianty zahájení. Objevilo se 1. b3, Miesesova skotská, dvakrát sicilský Alapin, odbočka v Berlínu, podivná španělská a Pepův obvyklý Colle, čest klasiky zachraňovala jen jedna Tarraschova francouzská. Bojovnost zkomplikovaly hned na začátku dva souboje starých známých, Martin Královský vyšel na Motáčka a Anička na Šarouna. S vizí úsilí o výhru jsem rychlé remízy nechtěl povolit, ale nebylo to dobré rozhodnutí; Martin rychlé nabídce neodolal a Anička se po ne zcela šťastném pojetí španělky dostala bez vývinu dámského křídla pod tlak, musela se vykoupit kvalitou a koncovka netrvala dlouho. Prakticky ve stejném okamžiku to zabalil i kapitán, který slušně přežil fázi zahájení, pak ale hodlal pojmout střední hru strategicky a zahájil manévrování hrubou chybou, přičemž zničující taktiku viděl jako obvykle bezprostředně po zahrání tahu.

Tristní vývoj narušila nejdřív zpráva o olympijském zlatu a dále ho zabrzdil Olžin razantní nástup na královském křídle, od pohledu pofiderní operaci dvou figur za věž a pěšce na f2 podpořil běh pěšce až na g4 a snížili jsme na 1,5:2,5. Pěkná výhra černými! Zbylé čtyři partie vypadaly v součtu spíš hůř, Honza Nováček trpěl pod náporem dvojice střelců, Voloďa ztratil klíčového pěšce d4 a zdál se jasně prohraný, naproti tomu Pepa Lácha trpělivou hrou držel zavřenou pozici v živém stavu a Vítek Žemlička měl časový náskok ve velmi chaotické konstelaci na desce. Kapitán se tedy chmurně odebral do hospodského prostoru.

Po návratu se mu, buržoazně znechucenému absencí wifi, naskytl optimistický pohled na pěšce víc u Honzy Nováčka a nadějný vývoj u Vítka. Materiál aspoň nominálně vyrovnal Voloďa, zato Pepova pozice se mi přestávala líbit. Nato zápas vstoupil do turbulencí před časovou kontrolou, v nichž se všichni čtyři naši borci statečně zmítali. Voloďa odmítl remis a Vítek dokonce ukořistil pěšce, ale to byla všechna kouzla a dohromady jsme získali už jen jeden bod! Nejprve Honza Nováček zkoušel hrát na výhru a vyvolané zápletky skončily katastrofou, pak Vítek s docházejícím časem (myslel si, že se po 40 tazích čas nepřidává) souhlasil s opakováním tahů v pozici s těžkými figurami a zablokovaným volným pěšcem navíc. Za stavu 2:4 Pepa neuhlídal vpád volného pěšce a černých figur do své pozice a ztratil vidličkou věž, aspoň že Voloďa obtížnou koncovku věží a nestejných střelců udržel.

Nelze se vymlouvat na smůlu, vlastními chybami jsme domácím dali po startu dvoubodový náskok a zvrat ve čtvrté hodině hry se nepodařil, naopak jsme ještě ztratili. Tři kola před koncem je bohužel prakticky jistý sestup z 2. ligy, záchrana sice ještě teoreticky existuje, ale to by se musely dít velké zázraky.