Divy se dějí, ale ne na požádání. Skoro přesně před rokem se nám jeden proti Lysé C podařil, letos bychom opravdu chtěli moc.

Lysá C přes velmi silnou sestavu v prvních čtyřech kolech třikrát prohrála (mimo jiné s favorizovanými Kobylisy a Duklou), takže jsme na tom byli před zápasem stejně. Do ERA Světa si přijela pro body a sebevědomě odevzdala soupisku s půlhodinovým předstihem, zatímco se mi scházely textovky od domácích opozdilců. Céčko nastoupilo opět v silně kombinované sestavě, bez Miloše a Volodi, ale i bez seveřanů Pavla a Pepy, tudíž si bratři Hollanovi zahráli netradičně vysoko a spodek doplnila bojůvka FIMAřů. Kupodivu jsme na dvou šachovnicích měli i vyšší rating, ale od začátku zápasu se množily špatné pozice a poměrně brzo se vyrojila řada kandidátů na Kačabu.

Tu velmi smolně vyfásl nakonec Víťa. Proti Martinu Postupovi zaplnil opět obě křídla skandinávskými výpady a podařilo se mu dostat do lepší koncovky. Pojal ji ovšem příliš akademicky, jeho centralizovaného krále profackovala bílá věž s jezdcem a v pozici s dvěma pěšci méně to Víťa zabalil – pokud je ale zápis správný, po tahu Kg5 by minimálně jednoho pěšce získal zpět a počítač dokonce požaduje za bílého opakování tahů. Několik prohraných či připrohraných partií jsme urputně dotahali do první kontroly. Honza postavil černými katalán proti Neckářovi vcelku správně, pak měl dojem, že stojí skoro lépe, ale opak byl pravdou. Na taktické slabiny ztratil kvalitu, pak se ztráta zvýšila na figuru a bylo hotovo. O materiál přišla brzo i Olga, v Leningradu bílými proti Husárikovi upnula svou pozornost k bodu c6, cosi špatně spočítala a zoufale obětovala dámu, pak se dotáhla až na pěšce za figuru, ale bylo to už v koncovce a soupeř technicky bezchybně realizoval. Petr Hollan hrál bílými proti Pavlu Postupovi (mladšímu), z Grünfelda přešel do výměnné slovanské, nevěděl, co s tím, a za pasivitu mohl být potrestán, v časovce ale nějak vyklouzl a hráč Lysé radši s pěšcem méně opakoval tahy. To už bylo jasné, že prohrajeme a možná i vysoko, ale netušili jsme, že kanárka zahubíme jen taktak.

Prohra neminula ani Miloše Gáje, který se černými s Hostičkou pustil v sicilce se Sb5 ještě ve fázi zahájení do pofidérního útoku místo dokončení vývinu. Starý rutinér pěkným obratem získal pár pěšců, v koncovce jezdce proti střelci mu sice chvíli trvalo, než našel správný plán, ale s jistotou si došel pro bod. Nejblíže výhře byl autor reportáže. Proti IM Špačkovi ve variaci na Wadeho systém jsem už v 9. tahu školácky ztratil pěšce, ale soupeř mi z opatrnosti dal šanci na strategicky účinnou obranu. Při těžkých figurách a blokované pozici pak černý ve snaze někudy prorazit šel do zápletek, které pro něj na několika místech nemusely dobře skončit. Bohužel jsem výhru nenašel, nevzal remízu a v pozdější snaze hrát na jistotu jsem šel do špatné verze čtyřvěžovky, která se ukázala jako hladce prohraná. Čestný úspěch mohl vsítit ještě Martin Hollan, na kterého dlouhodobě zle dotíral Kolář v sicilce s b3 a Martin nacházel jednu vynalézavou obranu za druhou. V koncovce věží a nestejnopolných střelců dokonce ještě získal pěšce, ale pak ve snaze o výhru začal kazit a ještě prohrál.

Až skoro do půl čtvrté se pak pokoušel obměkčit neodvratný osud v lize debutující Martin. V anti-Nimcovičovi nechal stát střelce na b3 tak dlouho, až mu tam Kořenek po předlouhém manévrování vyrobil ošklivou slabinu a zdálo se, že jednoduše vysbírá dámské křídlo. Po jeho nepřesnosti a nedůraznosti ale Martin materiál srovnal a při D+J proti D+S se zase desítky tahů šolíchalo sem a tam ve vyrovnané pozici. Pak ale bílý chyboval a přišel o dva pěšce, vyměnily se dámy, jednoho dobral zpět, ale výhra byla jen otázkou techniky, ač maratónské.

Výsledek je krutý, ale zasloužený, nám zbývá jen doufat, že se sebereme do závěrečných kol.