Derby s Vyšehradem probíhá vždy v přátelském duchu a tento zápas nebyl výjimkou. Soupeřivost ani soutěživost však nechyběla. Vyšehradu se v sezoně celkem daří a začal pokukovat po druhé příčce v tabulce. Zápas tedy sliboval nelítostný boj. Že tento příslib nebyl planý, odráží nízký počet remíz. Jedna. Šimek – Londýn. Nejdelší partie trvala bezmála stopadesát tahů a konec nastal až po čtvrté hodině. Lze ji rozdělit na dvě části. První, která se vesměs neliší od průběhů obvyklého klání. Překvapivé zahájení, nepřesnost a trpění v horší pozici, které je odměněno přechodem do vyrovnané či lehce horší koncovky. Druhá část – více než dvouhodinová – patřila samotnému ždímání. Nesmlouvavou pradlenou se stal Radek Londýn, což Petr jistě uvítal, protože mu v pět hodin začínala partie v Liberci. Jenže špína byla opravdu zažraná – Petr se nedal.

Pěknou ucelenou partii sehrál železnej Hank, jehož obětí se stal Míla Netušil. Jindra postupně vylepšoval svou pozici až k úplné dominanci, kdy se soupeřova pozice rozpadla.

Všudypřítomnou nesmířlivost může dosvědčovat průběh dvou partií Petrán-Vávra a Boukal-Havlíková, v nichž měli bílí v určitou chvílí možnost forsírovat remízový výsledek, ale rozhodli se pro hru, což se nakonec obrátilo proti nim. Zbylé čtyři partie byly ostré a místy nepřehledné. Mohly se klidně i otočit. Nevyzpytatelnost jsme však ukočírovali lépe než vyšehradští a získali jsme proto všechny čtyři body. Výsledek je skvělý a při správné interpretaci odráží i průběh zápasu, je i krutý.