V 7. kole 2. ligy jsme s Undergroundem zavítali do Tábora, druhého celku tabulky. Vzhledem k většímu množství omluvenek jsme neměli nijak nabušenou sestavu a domácí tak byli na papíře favoritem. Nakonec jsme prohráli nejtěsnějším rozdílem 3,5:4,5 a k bodům možná nebylo tak daleko, jak to na začátku mohlo vypadat, ale prohra jako prohra, aspoň jsme si nepokazili skóre 🙂

Vzhledem k tomu, že mi u hodně partií unikly rozhodující momenty a partie jsem ještě neviděl, tak budu stručný.

Zápas začal divokou taktickou přestřelkou na první desce, kde bohužel skóroval domácí hráč (konec jsem neviděl). Ale záhy jsme vyrovnali na čtvrté desce, kde se Honza Lamser nezalekl soupeřovy aktivity na královském křídle, obral ho o figuru a šejdy v koncovce zkušeně pohlídal – 1:1.

Bohužel kolem časové tísně se zápas vychýlil na stranu domácích, když těsně po sobě prohráli naši nejmladší hráči Anička a Petr Mach. U Aničky vůbec nevím co se stalo, ale prý někde ztratila figuru, Petr čelil trvalé aktivitě soupeře s protivným postouplým pěšcem na d6, zdálo se mi, že hlavní problémy vyřešil, pak jsem ale už jen od svojí partie slyšel vzrušený Petrův komentář „vždyť to bylo přeci už za mě vyhraný“ znamenající ovšem rezignaci – 1:3.

Škoda partie na druhé desce, Pedro domácího talenta selem nad 2300 přehrál v Grűnfeldce a získal pěšce, v koncovce ale nezvolil vyhrávající pokračování a soupeř se ubránil – 1,5:3,5.

Já jsem na soupeře v dámském gambitu nevymyslel vůbec nic a partie za celý průběh nevybočila z rovnováhy, zajiskřilo to až v časovce, kdy se na šachovnici dokonce objevily matové motivy. Asi nejdramatičtějším momentem byl soupeřův omyl, kdy málem zahrál prohrávající kombinaci (Vxg2+), ale včas rukou ucukl 🙂

Pak se ovšem vyměnily těžké figury a skončili jsme v jezdcovce, která se za mne skutečně hrát na výhru nedala – 2:4.

Asi nejhezčí partii za nás sehrál Tomáš, který obětoval dámu za tři lehké figury a byl to takový tanec, že ve finále soupeře zmatil! Bylo to ale po delším průběhu, kdy bylo třeba umně využít souhry figurové hry a připravit si závěrečný úder – klobouk dolů.

A zbyla partie Honzy Bartoše, který ale bohužel už jen bránil věžovku s pěšcem méně a naštěstí platilo, že všechny věžovky jsou remíza, tady bylo tedy nutné se ještě ve finále nesplést v pěšcovce.

V tabulce jsme osmí, poměrně nebezpečně blízko sestupových vod, ale já nám věřím, že zabereme a že se ještě mají soupeři nač těšit 🙂