Tento týden zvítězila všechna pražská družstva ERA, tedy D, E, F i G. Déčko i eFko zvítězily v pohodových domácích zápasech o pověstný parník (D s USK A 7,5:0,5, F s PORG G 6,5:1,5), jejich zápasy jsem sledoval vzdáleně, a proto napíšu jenom reporty ze zápasů, kterých jsem se zúčastnil od začátku do konce (s přestávkou ke sledování hokeje), tedy ERA E – Pankrác E 5,5:2,5 a Nebušice – ERA G 3,5:4,5.

Před zápasem Éčka s Pankrácí jsem měl jediný rébus, koho vynechat z hostů, resp. volných hráčů. Nakonec jsem se při pohledu na soupisku soupeřů rozhodl dát volno Vojtovi, přece jen na prvních dvou deskách měl Pankrác jen dvoutisícovky.

Utkání se časově krylo s naším hokejovým osmifinále se Slováky, takže jsem se okamžitě po začátku odebral s Tomášovou kamarádkou dívat na hokej.  Nutno poznamenta, že naši hokejisté byli zpočátku gólově aktivnější než hráči ERA, takže když jsme po druhé třetině ocházeli za stavu 4:1 a narazili jsme před hospodou na Tomáše Vaňka, byl stav nad šachovnicemi jen 0,5:0,5. Tomáš remizoval na první s Pickem (2046).

Na ostatních deskách byly pozice nejasné až rozmazané, jedině Víťa byl vyhraný na třetí s Tvrdým (1876). Šlapající dvojice volných pěšců za chvíli dokonala své dílo a soupeř se vzdal. Zároveň nabídnul remízu na šesté Jarda Hadrava, který byl nemocný a nevěřil si tentokrát na svůj pověstný maratónský závěr. Soupeř (Straka, 1857) po chvilce váhání přijal 2:1.

Honza Hučín (hrál na druhé se Svačinou, 2035) u mě taky testoval možnosti remízy s tím, že by nechtěl dopadnout jako na LISE, kde to lámal a prohrál. Odkázal jsem ho na partie na ostatních deskách, kde to nebylo vůbec jasné. Miloš na čtvrté s Vrtalem (1960) stál vyrovnaně, dokud si nevzal otráveného krajního pěšce a začal se dostávat do problémů, Jirka Fišer na páté s Klímkem (1849) sice strategicky lépe, ale zase měl špatný čas, Martin Chaloupka na sedmé s Tomíškem (1900) mohl přejít do lepší koncovky , ale místo toho soupeře malinko vypustil, takže ten mohl vyrovnat a Jarda Charouz na osmé s Votrubou se mi moc nepozdával (aktivitu měl soupeř).

Honza nakonec partii dotahal do pozice, kdy byl na tahu a dalším tahem mohl vynutit 3x opakovanou pozici, nechal proto běžet hodiny a stal se fanouškem u ostatních partií. S přibývajícím časem bylo čím dál jasnější, že jeho remízový plán se stane nevyhnutelností. Naštěstí Jirka se mezitím roztahal a svou strategickou výhodu uplatnil v zisk pěšce a potom dalších, až se soupeř vzdal. Soupeř Martina protihru nevyužil, Martin se prosadil v dámské koncovce, když s tempem vybílil dámou pěšce před soupeřovým krále a ještě se stihnul vrátit pokrýt své pěšce na dámském křídle a bylo i tady vyhráno. S Honzovou remízou byl stav 4,5:1,5 a bylo vymalováno.

Poslední dvě partie Miloše a Jardy Ch. skončily brzy remízou, když Milošův soupeř výhody nevyužil a Jarda stál trochu hůř a raději nabídnul remízu. Konečný výsledek 5,5:2,5 nakonec těsně překonal výsledek hokejistů 5:3, což byl samozřejmě důvod k oslavě, i když spíše střídmé, protože jsem upřímně s touto sestavou čekal větší jatka.

——————————————————

Páteční zápas Géčka s Nebušicemi mělo příchuť derby, protože nebušický oddíl spoluzakládal Honza Hruška, který hraje taky na první desce. Jejich oddíl je takovou směsicí několika zkušenějších hráčů se začínajícími (aspoň co se týká soutěžní hry) dospělými a dětmi, k jejichž výchově je oddíl zřejmě převážně určen.

Géčko se před zápasem potýkalo s nedostatkem hráčů (kombinací pátečního termínu a „pr* Prahy“, za kterou by se Nebušice daly označit), bylo nás dlouho 7 a nakonec nás doplnila Adéla, které se to ale moc nehodilo. Valnou část týmu tvořila skupina z nejmenované energetické firmy (Jirka Kracík, Lukáš Nevoral a já), kterou odvezl Honza.

Když jsem nasedal do auta, ještě jsem s určitostí nevěděl, jestli nás bude 8, a začal jsem při odhadu výsledku propadat trudnomyslnosti. V autě nicméně Honza prozradil, že vzadu budou hrát tři děti, že vepředu budou chybět pan Šalom (1905) a otec Hlavina (ten byl do té doby 100%ní), a že tím pádem ani nebudu hrát s Pavlem Portešem, jak jsem očekával, ale s hráčem o desku níž, který má 87 let, což je voda na můj šachový mlýn 😉 Navíc jsem telefonoval Mirkovi Radovi a zjistil, že je Adéla na cestě, a že tím pádem se sestava posune. Vystupoval jsem tedy z auta v mnohem lepší náladě a začínal jsem věřit v těsnou výhru.

Prostředí zrekonstruované fary, ve které se v Nebušicích hraje, bylo moc pěkné a odevšad na nás dýchalo poznání, že místní kraj opravdu není chudý (např. v obchodě platil chlápek v zednických montérkách pětitisícovkou). Měli jsme možnost hrát s prý  fungl novými hodinami a tak jedinou drobnou nevýhodou byl poněkud stísněný prostor na stole, takže jsme s oblibou mačkali hodiny sousedům a odebrané figury odkládali na sousední šachovnice (varianta Holanďanů).

Utkání se rozehrálo a jako první se podle očekávání končily partie na zadních deskách, na osmé Péťa Stefan nevypadal úplně zdravě, mladý Matouš Hlavina zřejmě od svého „100%ního otce“ již něco pochytil, na druhou stranu na sedmé Lukáš Nevoral dobral figuru Adamovi Hruškovi (1211). Jirka Kracík měl zase navíc figuru za pěšce, ale na šachovnici byl nepořádek s vazbou na Jirkova krále, takže jsem raději nepropadal předčasné euforii.

První 4 desky vypadaly docela vyrovnaně, já jsem po letech zaexperimentoval se zahájením, ale soupeř mi odbočil z varianty ve druhém tahu, takže jsem byl nucen se zamyslet, ach jo 🙁 Jako první skončil Lukáš, který dle Zdeňkovy fotografie (viz níže) dal mat. Bohužel zároveň Péťa vypadal definitivně prohraně. Eda Kühnl na čtvrté s Baďoučkem (až bude mít někdo ELO, tak vám řeknu) ve vyrovnané pozici zahrál věčný šach a byla remíza, takže stav byl 1,5:0,5 a za chvíli po Péťově prohře 1,5:1,5.

V mojí partii soupeř Platz zahrál asi rozhodující nepřesnost ve 12. tahu, kdy uklidil jako bílý koně na Jh2, odkud už se skoro do konce partie nevrátil. Já jsem tím pádem mohl svým koněm na d4, pěšci zahnat figury na dámském křídle, udělat mu dvojpěšce na b-sloupci, sám si uvolnit a-sloupec pro věž a napadnout mu střelcem slabého d-pěšce. Když mi ho nechal, tak už to začalo vypadat nadějně. Sice jsem tady zřejmě (nemůžu najít zápis, takže to nevím jistě) přehlédl vidličky koněm na dámu a věž, ale i tak ukazoval Fritz -1,5 pro mě jako černého. Soupeř pokračoval v nepříliš přesné hře a i když mě jednou vystrašil s hrozbou matu na g7 (Fritz ale ukázal, že jsem se bát nemusel), tak to zase nebylo nic vážného a za chvíli to bylo -3,5 pro mě. V té chvíli mi soupeř sebral věž věží místo dámou, tím pádem dostal koněm přece jen vidličky a už to bylo -6. Koncovka věž proti koni s dvěma pěšci navíc a koněm na Jh2 už nebyla nic těžkého a když soupeř přehlédl můj šach a zkusil mi vzít místo toho pěšce, tak už to raději vzdal 2,5:1,5

V mezičase bohužel Adéla podcenila vazbu na svého střelce a soupeřovy (Mička) vidličky a měla o kvalitu míň, přicházela navíc o další pěšce a její pozice nevypadala vůbec dobře. Naštěstí Jirka Kracík s Jakubem Novákem zahrál přesně a i když Mirek Rada říkal, že to nějak pokazil, tak to soupeř asi neviděl a nechal si dát od Jirky moc hezký mat (který teda notnou chvíli taky neviděl). Stav byl 3,5:1,5, ale optimismus ještě nebyl na místě.

Zdeněk Kovář na druhé s Pavlem Portešem (1724)  si totiž vzal otráveného pěšce, odříznul si vlastní dámu a soupeř ho spoluprací koně a dámy začal matovat, což se mu nakonec podařilo (kdyby ne, tak by Zdeněk přišel minimálně o figuru) 3,5:2,5. Naše naděje se tak musely upnout na zápas na první desce J. Hruška (2088) – Rada (1813). Mirek se na Honzu připravil a i když mu Honza taky odbočil, tak situace vypadala dost vyrovnaně. Honza měl časovku (surprise! surprise!) a neměl moc co hrát, takže cvičně opakoval tahy, což se mu stalo osudným, protože se dostali do 3x opakované pozice, kterou Mirek zareklamoval. Honza si to nechal ukázat a nakonec to musel uznat 4:3.

Rozhodovala tak Adélka (jak je ostatně už tradicí), u ní si soupeř nechal vzít figuru s tím, že si jí věží (napadající koně a střelce) dobere zpět, ale přehlédnul odšach koněm a následné napadení věže střelcem, který zároveň kryl všechna pole věže pro šach. Tím pádem měla Adéla dvě figury proti věži a jediným problémem byli dva soupeřovi volní pěšci f a h a (rovněž tradičně) i její krátící se čas. Adélka k pěšcům správně přišla králem a ve spolupráci s koněm je dobrala. Soupeř vyměnil věž za střelce a vzal si za to dva pěšce, nicméně mu zbyl jen krajní pěšec. Adélka tak zkušeně došla králem na jeho pole proměny (zbýval jí ještě jezdec) a bylo po partii s naší výhrou 4,5:3,5!

K oslavě výhry jsme se přesunuli do „rodných“ Holešovic, kde jsme s pomocí příchozích Pavla Hrušky a Elif doluštili šifrovací soutěž Astra X, takže jsme chvíli po půlnoci mohli slavit dvojitý úspěch, a to až do časných ranních hodin v Metru na Palmovce.

Jako u běžícího pásu, tady se montují šachy 😉

Závěrečná pozice partie Adam Hruška – Lukáš Nevoral

Eda dává věčný šach

Petr a Matouš – není apoštol jako apoštol, aspoň v šachách

Mirek s Honzou v časovce

Adéla dobírá figuru