Kaštan hostil v 2. lize A důležitý duel s Kozolupy.  Hlavními adepty na postup jsou kromě nás exprvoligové týmy Oázy a Tietze Karlovy Vary a právě dnešní soupeř, věčný korunní princ této skupiny. Situace v tabulce byla taková, že Oáza vedla beze ztráty a ostatní ztratili 3 body, s tím, že se v této skupince dosud nehrálo žádné vzájemné utkání!

V zápase se objevilo několik retro – prvků. Jedním byl legendární mistr David Gross, kterým významně vyztužili vepředu svou sestavu hosté, v předtuše důležitého zápasu. Ten je v posledních letech málo k vidění. (Vzhledem k jeho neutuchající síle doufám, že příště přijde jinam.) My jsme naopak oslabili, nehrála 1. (Šimek) a 3. (Havlíková) deska. Plánovaní náhradníci většinou onemocněli, takže jsme na poslední chvíli zařadili dozadu Doležala, který nebyl v ligách k vidění snad ještě déle. Chyběl už jen Michal David. Retro nálada ovlivnila i mé zahájení, leč o tom později.

Martin Doležal rozvezl po ránu něco svých dětí a rozehrál na 8. černými s Janouškem přetahovanou francouzskou jako v nejlepších letech, pozice byla setrvale hezčí, ale nešlo ji už nijak zlepšit, takže první remis. Na 6. stole hrál Pokorný černými s Jarošem 4 jezdce 4.Sb5 Sd6!?. Bílý se orientoval na d4 a stál kus partie hůř, pak vyrovnal a korektní remis. Na 4.stole si Bakalář černými trochu naběhl na Česalův oblíbený Torreho útok. Zkušeně ale držel nevýhodu v únosných mezích a posléze vyrovnal. Když bílý začal v rovné pozici nepodloženě kombinovat, byl v několika tazích smeten a Baki dodal důležitý celý bod. Na 5. stole hrála Jaščenko bílými s Folkem Merano, teorie byla brzy opuštěna, partii poháněla vpřed hlavně vůle obou aktérů po výhře. Úspěšnější byl černý, který zahrnul Olgu doslova ohňostrojem obětí a kombinací. Na 3. stole hrál Kuba černými s IM Juřkem. Ačkoli na domek stavěl výstavbu Jc6 a Sg4, upadl do typického katalánského mučení. Pak ale využil nepřesnosti bílého a zkušeně úplně vyrovnal ve věžovce, s následnou remízou. Na 1. stole hrál Kovář bílými se zlořečeným IM Grossem domečkovou králku, který ho jednoznačně přehrál, byť partie byla dlouhá. Na 7. desce hrál Bretšnajdr bílými s Folkovou domečkového Grunfelda. Ačkoli pozice byla dlouho objektivně vyrovnaná, postupným navyšováním prostorové převahy a výhody zahrál excelentně jako ve svých nejlepších časech. Největším problémem byla časovka v už drtivé pozici, ale i tu zvládl na jedničku.

Drama dosáhlo vrcholu, stav byl 3,5:3,5 a zbyla moje partie bílými s Michálkem. Hrála se moderní obrana s rychlým e5 a výměnou dam na d8. Ve zmíněné retro atmosféře se mi vybavila jen stařičká varianta z velice starého vydání encyklopedie – bílý prý má udělat Sg5+, 0-0-0+, Sd2, Vg1 a g4 a bude odměněn malou výhodou. (Asi 2 hodiny po partii jsem si vzpomněl, že už léta se to hraje na rychlé f4.) Skoro celou tu mantru jsem provedl, jenom v g4 mi naštěstí zabránilo h5. Po Jh4, g3 a Sh3 byla bílá pozice kupodivu příjemnější a každopádně tím skončila vznešená fáze. Černý se pak dal na oběti, což mu vyneslo horší, s vyššího hlediska asi prohranou pozici. Tu jsem s přehledem nezvládl, nástup soupeřových pěšců vynesl vyhranou pozici jemu. Ano, bylo tomu tak právě v okamžiku. kdy zápas dospěl do stavu 3,5:3,5. Následovala série různých chyb, podařilo se mi obětovat věž za volné pěšce. Vznikla hutná koncovka jezdec a 3 spojení volní pěšci proti věži a volnému pěšci. Ta už se hrála vcelku dobře a dospěla až k výhře. Kdo se chce pobavit, může juknout na online. Kdo se chce lacině pobavit, pustí si k tomu motor.

Uf! S nehorázným štěstím jsme těsně vyhráli. Ostatní konkurenti uspěli, takže vede neporažená Oáza a v závěsu jsme my a Tietz.