A je tu konečně poslední týden pražských soutěží. Kapitáni si odpočinou od souběhů, kterých bylo letos požehnaně a hráči mají půl roku na to rozhodnout se, v jakém písmenku budou chtít hrát napřesrok. Poslední týden pražských soutěží přinesl bilanci ….

D (4,5:3,5)

E (Viktoria C 3:5)

Poslední kolo Éčka nevybočilo z kolejí této sezóny – zase nás bylo o jednoho míň a i když jsme se sešli relativně silní, soupeři byli silou vyrovnaní a v 8. Demotivovaní jsme si chvilku pohrávali s myšlenkou nabídnout všichni remízu a jít do hospody, ale nakonec poslední špetka bojovnosti rozhodla o tom, že jsme se rozhodli pokračovat.

Jako první ne-bojovný ukončil partii remízou Lukáš Hula na první s Burdíkem (2135), prý v remízové variantě (a plus 1 bodík do ELa se počítá). Za chvíli ho následoval Pavel Talpa, který měl mladého a papírově silnějšího soupeře (Černý 1898) a s remízou byl taky spokojený. V průběhu zápasu jsem říkal Mirkovi Radovi, že jeho partie rozhodne a nakonec se tak stalo – Mirek byl mírně indisponovaný a pozici si postupně horšil, až se s Táborskou (1952) vzdal. To snížilo bojeschopnost zbývajících hráčů – já sám jsem jim nešel moc příkladem, po nemoci mě hrozně bolely svaly a sezení u partie jsem špatně snášel, soupeř Hromas (1807) přemýšlel a přemýšlel, až měl časovku, tak jsem mu ji nabídl a vzal ji 1,5:3,5

Miloš Gáj měl sice se Steimarem (1947) pěšce navíc v dámské koncovce, ale soupeřova dáma byla aktivnější a Miloš remíze zabránit nemohl. V té době dostal soupeř Martina Hykše (Soukal, 1914) nakoučováno, že má nabídnout, tak to udělal a Martin se ani nezeptal kapitána a vzal to a bylo po pr… 2,5:4,5 Za normálních okolností bych to Martinovi vyčítal, i když tam nic extra neměl, ale takhle se bylo těžko na něj zlobit … Poslední dohrával Michal Babička, který s Kotrbou (2089) se snažil využít soupeřova horšího času, ale nakonec to dali za remízu taky 3:5

Tahle sezóna se Éčku prostě nepovedla, chyběli nám v každém zápase jeden až dva hráči a když nechyběli (jako s Bohnicemi), tak jsme to aspoň pos… No nic, Éčko tímto sestupuje do 3. třídy a odchází do věčných lovišť, což je pro mě po letošním utrpení skoro radost … 🙁 Parafrází titulku: To nejlepší nakonec – KONEC!

F (3,5:3,5)

G (4,5:3,5)
Do poslední chvíle nebylo jasné, jakou budeme mít sestavu a hlavně, jestli nás bude osm. Nakonec se to povedlo díky Jirkovi Šlemrovi a Pavlovi Královi, kteří jakožto přespolní zavítali do Prahy. Jirka měl sice 50 minut zpoždění, ale nakonec to stihl. Při první obhlídce sem si všiml, že je Štefan bez figury, nicméně se nevzdává a do soupeře buší na dámském křídle. Roman stál pěkně s figurou za dva pěšce a soupeřův útok přestál. Jirka přešel rychle zahájením a střední hrou ale v rovné věžovce dosáhl jen na remízu. Zároveň zavěsil první bod Radko. Při další obhlídce přidal další remízu Zdeněk, ale to už Romanovi soupeř vyšachoval věž a bylo srovnáno 2:2. Pak získal pěšce Lukáš a s pomocí soupeře ho rychle proměnil v náš třetí bod.

Netrvalo dlouho a Štefan nejprve proměnil ztracenou figuru ve kvalitu méně a díky postouplým pěšcům dosáhl remízy. Zůstali jsme jenom Pavel a já na prvních dvou deskách a potřebovali jsme ještě bod. Do časovky vletěl jako první Pavel a najednou koukám, že dostal mat.

Tak bylo zase srovnáno. Já sem mezi tím spěl k oboustranné časovce při různobarevných střelcích, všech těžkých figurách a pěšcích h-d + můj volný c a soupeřův volný a. Nakonec sem dotáhnul svého vojína až na c2 a rozhodl 40. tah, kdy soupeř udělal chybu a já sebral dámou pěšce d4 se šachem při mé visící věži. Na toho pěšce ostatně ve francouzské vždy útočím celou partii. Za zmínku stojí povedený vývin francouzského střelce (Sc8-d7-a4-c2-g6-d3-e4), přičemž e6 a d5 mi zůstalo stát až do konce. Tak se to nakonec povedlo a výhra v posledním kole skoro svádí k tomu říct, že se sezóna vydařila, i když bedna to letos nebude.

Ž hrálo poslední kolo o dva týdny dříve (Unižetky 9: Poslední výprask)