Jeden z turnajů ve vánočním období nesl pozoruhodný název „Turnaj všech generací“ a odehrával se ještě pozoruhodněji v kanceláři KSČM na pražském Smíchově. Pamětníkům legendárního dr. Zvolánka jistě ihned naskočí podobně znějící zbraslavský turnaj Sepětí generací – údajně to byly souboje družstev v povinném složení tři pionýři, svazák a komunista, ale přesně to nevím. Ale zpět do Zborovské, k účasti jsem tentokrát sice ještě nepotřeboval stranickou knížku, ale je dobré se připravit na návrat starých dobrých časů.

Oni se to soudruzi taky ještě budou potřebovat trochu naučit. V propozicích stálo, že kapacita je 42 hráčů, ale nakonec bylo benevolentně přijato 58 účastníků, nepochybně většinou neprověřených. V kombinaci s početným zastoupením důchodců a s mravenišťovým uspořádáním hracích místností při úzké centrální chodbičce to dost zásadně brzdilo provoz, však se také začalo skoro o hodinu později.

Hrací místnosti zasluhují zvláštní zmínku. Prvních šest šachovnic obsadilo zasedačku, které vévodila velká rudá tapisérie s Marxem, Engelsem a Leninem – překřtili jsme ji na ústřední výbor čili ÚV a dostat se sem bylo snem každého hráče. Následoval VUML čili sálek řešený jako minimuzeum Julia Fučíka – zde zrál revoluční kvas a zejména sedmá a osmá deska u dveří dodávaly nové kádry naproti do ÚV. 21. a 22. šachovnice byly umístěny na chodbě, kde táhlo a hráči to měli jako lehkou převýchovu. Kdo se však nepoučil, spadl do lágru neboli do dvou místnůstek pod přímým dohledem rozhodčího a především samotného místopředsedy KSČM Petra Šimůnka. Ten na vedlejšák obsluhoval i bufet, čaj byl správně po socialisticku zdarma.

K turnaji jsem přistoupil relaxačně a rozhodl jsem se ohrávat nová zahájení. Tím pádem byl můj výsledek poněkud bídný, se 4,5 bodu ze 7 jsem sice pronikl do finální sestavy politbyra, leč i tak skončil podobně jako v Mostě těsně za oceněnými místy. Po třech výhrách a jedné prohře jsem se zasekl na třech remízách, nejsvětlejším momentem byla výhra černými nad legendárním panem Boučkem, protřelým to rapidářem. Škoda nedotaženého útoku těžkých figur v šestém kole s panem Vávrou, s minutou do konce jsem v divoké pozici vyměkl a zachránil ho od prohrávajícího tahu. Patrně mám ideové rezervy, pár Leninových spisů to nepochybně spraví.

Turnajem prošla suverénně dvojice Gregor–Hába, až v posledním kole druhý jmenovaný jen remizoval, což rozhodlo o vítězi. Z bronzu se radoval Jaroslav Schmid. Můžete si prohlédnout kompletní výsledky.

Na stísněné podmínky a mírný chaos jsem si nakonec zvykl, turnaj měl tu pravou klubovou atmosféru okořeněnou občasnými poruchami hodin Jantar, figurkami pomíchanými z různých souprav, rozpadajícími se židlemi a stolků, u kterých se dalo slušně sedět jen z jedné strany. To pak člověk nemůže hrát úplně nelítostně, ne?