Po exprvoligových Kobylisích jsme se ve třetím kole utkali s neméně silným soupeřem. Právě Dukla Kobylisy na úvod letošní sezóny porazila. Do Dejvic jsme se sjížděli s pocitem, že nemáme co ztratit, tím spíš, že pod Juliskou loni neuspělo ani naše béčko.

Sestavu na naší straně nepřímo poznamenala kolize s extraligou. Ta odčerpala Lukáše a Vojtu béčku, tudíž hráči v béčko-céčkové soupiskové schizofrenii byli odveleni na Kladno. Nemohl navíc ani Voloďa, toho naštěstí nahradila Olga, a za Pavla Večerku dorazil ze severu Pepa Lácha. Dukelští kolizi žádnou neměli, Orságova Mahrla hraje letos první ligu, tudíž na horních deskách proti nám vytáhli v plné síle, naše šance pak spočívaly na hře dolních čtyř šachovnic.

Zápas se tentokrát prostě dařil už od začátku. Možná nám pomohl rozhodčí, který při rozsazování ke stolům shodil ramenem ze zdi obrázek a Pepa pravil: »Střepy znamenají štěstí.« Miloš se zkušeně držel kolem rovnováhy ve slovanské s IM Orságem, mně se podařilo postavit celkem pěkně králku proti Fajmanovi, Honza Nováček ustál počáteční chaos ve skandinávské a Pepův Colle se zdál též pevný. Petr Hollan v jakémsi zavřeném sicilském Alapinovi záhy vyměnil dámy, vybavil se mi zápas na Vyšehradě, ale tentokrát uchopil koncovku mnohem zručněji. Vedle sedící Martin získal pěkně poziční a pak i materiální výhodu ve zdánlivě rovně symetrické pozici. A když bylo vidět, že své velmi dynamické pozice mají pod kontrolou i Víťa a Olga, nebyl sebemenší důvod k obavám.

Skóre se hnulo poprvé až po poledni, kdy Miloš s nabídkou napodruhé uspěl a korektně remizoval dohodou. Ukázalo se, že to byla klíčová půlka. Já jsem si sice v nadějné pozici strategicky nevěděl rady a zamířil do horší pozice s proslulým slabým polem d4, ale dolní čtyři desky vypadaly v postupu času stále lepší, pak přivyhrané, pak vyhrané, až všichni stihli udělat 40 tahů a domácí postupně zastavili hodiny. Martin Hollan v ostré pozici získal figuru, následně chvíli kličkoval králem, ale na konci dával nekrytelný mat. Petr v různostřelcovce s věžemi vysbíral bílému spoustu pěšců a prosadil jednoho svého. Olga měla jednoho pěšce víc, pak získala ještě jednoho, závěr jsem neviděl. A Víťa vyčistil černé dámské křídlo, aby měl kudy projít volný pěšec. Vedli jsme tedy senzačně 4,5:0,5.

Dukla pak dvakrát korigovala, nejprve jsem s nedostatkem času neudržel horší pozici a Jirka Bauma přehrál v nejasné střední hře s různými střelci Honzu Nováčka. To už nás ale naštěstí netrápilo, závěrečnou půlku přidal Pepa. Ten přešel do opticky horší koncovky střelců a čtyř věží, našel ale dobrou protihru a dokonce získal pěšce. Muroňův volný pěšec do dámy neproskočil a v závěru to vypadalo, že místo opakování tahů mohl Pepa hrát na výhru. Tím se pak zabývali už jen domácí analytici, zatímco my jsme v dobré náladě odcházeli, z domova pak Pepa hlásil, že skutečně vyhraný byl. Dnes nám štěstí přálo, spadlo nám tam všechno.

Za dva týdny jedeme do Kutné Hory a bylo by pěkné, kdyby pod stromeček ještě nějaký zápasový bod přibyl.