Tentokrát přenechám rovnou slovo Lukášovi, který vypracoval z výletu do Radlic pěknou reportáž:

Na utkání v Radlicích jsem se dlouho velmi těšil, neb jejich prostředí je prostě velmi specifické.
Mé nadšení velmi rychle vyprchalo, když jsem si vyjel jejich soupisku a zjistil, že budu pravděpodobně hrát s černými na první s Josefem Novákem, který sice nemá nic moc elo, ale do teď posbíral na první šachovnici pro Lokomotivu přes 30% všech jejich bodů. Prošel jsem jeho výsledky a soupeře a to jsem neměl dělat. Můj zoufalý pokus nanominovat před sebe ještě někoho bohužel nevyšel a tak jsem do zápasu šel už tak trochu předem poražen. Pozitivní ale bylo, že jsme tentokrát konečně byli proti Lokomotivě v 8, což se mi za mého tradičního kapitánství proti Radlicím ještě nestalo.
Říkal jsem si, že aspoň začátek odehraju trošku důstojně, bohužel soupeř mi pokazil veškeré plány a dostal mě do zahájení které jsem nikdy neviděl, nějak podezřele rychle si vyvinul figury, včetně dámy a totálně mě zmáčknul v zadních řadách, pak už šlo jen o to kudy a čím prorazí. Prorazil jezdcem a vyměnil ho za mou věžku, která fakt chuděra neměla kam. Pak poměnil figury, včetně dámy a zbyli mu dvě věže proti mé jedné a bílému střelci, který se za celou hru cca 50 tahů nedostal (a nemohl dostat) dál než o 1 políčko dopředu. Pak ale asi udělal chybku, chtěl mě rychle doklepnout a pustil mi věžku na jeden ze dvou volných sloupců kde zároveň mohla k jeho králi a úplně mi ji nemohl chytit ani vyměnit. A tím, že piky byly do sebe zaklesnuté nebylo v podstatě kudy prorazit, mimo druhý volný sloupec, ale tam jsem ho díky chycenému králi nepustil. Opakování tahů a remiz, kterou považuji za výhru. Překvapivě to byl také první ukončený mač, když já hrál již přidaný čas a soupeř měl ještě skoro hodinu základního. 0,5:0,5
Jak jsem dohrál, tak jsem se trošku zděsil neb jsem napočítal jen 7 šachovnic a Roman nikde. Našel jsem ho až ve vedlejší místnosti jak se láduje utopencem, popíjí pivečko a dohořívá mu cigaretka. Přes kouř nebylo moc vidět a tak až později jsem si všiml, že tam má i šachovnici a soupeře Miloše Bureše („přece si nebudeme dělat násilí vedle, když je tady tak hezky“) a odehraný již 13tý tah s veškerým materiálem stále na šachovnici. Vzhledem k tomu, že Miloš se věnoval spíše točení piva (či spíše pěny s trochou piva) a historkám a Roman utopencům, pivečku a cigárkám tak jsem radši šel podporovat zbytek týmu.
Druhý skončil Radek na páté, když v lepší pozici proti Igorovi Kederovi bohužel neohlídal hrozbu věčného šachu a ani to že si šel ven dát pěstí tentokrát nepomohlo a byla na světě druhá a poslední dnešní remíza. 1:1
Na druhé hrála Adélka se soupeřem, který evidentně hodně toužil po remíze neb ještě v průběhu mé hry se mě byla ptát zda může dát za remiz a stejnou nabídku jsem slyšel minimálně ještě jednou. Moje odpověď ať se rozhodne jak se cítí, ji ale asi namotivovala a rozhodla se prosadit krajního osamoceného pěšce. To se bohužel nepovedlo a v koncovce pak citelně chyběl, což nakonec stálo celou partii. Soupeř s tím ale spokojen nebyl, asi měl vsazeno na remiz, tak ještě povídal něco o neskromnosti. Museli jsme mu vysvětlit, že přeci hrajeme šachy proto, abychom zjistili jak to dopadne. 1:2
Na osmičce byla Monika v rozdávací náladě, tak Pavlovi Boškovi věnovala věž. No nic třeba ji příště zase někdo vrátí. Alespoň utopenec byl pak prý výborný. 1:3 Poté na šestce kontrovala Alice, když soupeře pěkně přehrála. Soupeř to nesl hodně těžce, u pivka stále opakoval, že přeci musí mít daleko větší elo. Přece musí. Musí. 2:3 Na sedmičce v pohodičce srovnal Matěj, když někde získal figuru za pěšáka a dostal se do krásné pozice, se spoustou poloskrytých hrozeb. Jo, takovou hru bych chtěl někdy dohrávat. 3:3 Tím ale radost končila, protože na trojce Jirka zachraňoval něco, co už se zachránit nedalo. V polo koncovce bez dvou nebo třech piků to už prostě nešlo. Matěj ho sice hecoval ať se ještě snaží…já mu poradil ať nabídne remiz…ale soupeře jsme na cestě k jistému vítězství nevykolejili 3:4
A tak jsme se všichni přesunuli do vedlejší zakouřené špeluňky kde pokračoval Romanův přátelský match. Miloš Bureš („jestli ještě hrajete o postup, tak to klidně vzdám“) po každém zahraném tahu Romanovi přesně vysvětloval co chce dělat dále a kde má Roman slabiny, také nikdy nezapomněl po svém tahu nabídnout remízu. Tu jsem ovšem Romanovi ihned zakázal, aby náhodou nepodlehl nějakému nepatřičnému sportovnímu gestu. Mačkání hodin také nebyla soupeřova silná stránka, takže se hrálo tak různě, občas mu je Roman zmáčknul občas ne, jak kdy, nikomu to moc nevadilo. Nikomu nevadilo ani když Miloš po nějakém čase spadnul, hra byla zajímavá, všechny bavila a tak se hrálo dál. Dozvěděli jsem se, například, že se připravuje velký protiútok „lauferů“ (který poté vážně proběhl), ale Roman nakonec přeci jen věžkou prorazil na dámském křídle a mohli jsme slavit celkovou remiz 4:4 s kterou byly nakonec spokojeny obě strany, takže se musela i řádně oslavit smrští Myslivců. Zároveň jsme jako celý oddíl dostali pozvánku na pravidelné Radlické pondělní blitzky. Co se dělo dál si už naštěstí stejně jako loni nepamatuji