V úterý jsme zatloukli poslední hřebíček do nápisu POSTUP ERA E DO 1. TŘÍDY a už ho nikdo nesundá!!! Rozdrtili jsme totiž Kobylisy D 7,5:0,5. Jak se to událo:

Naše sestava (Královský, Šindelář, Fráňa, Hadrava, Chaloupka, Charouz, Kouba, Talpa) se dala ve zkratce nazvat „Kapitánské lázně“. Při vší úctě k Jirkovi Horákovi a Martinu Hykšovi, kteří nemohli, jejich partie letos zrovna klidu mému žaludečnímu vředu nepřidaly … 😉 Jako první dorazili Libor Kouba s Pavlem Šindelářem a Tomíkem Fráňou, takže jsem tentokrát ani nemusel stavět figurky.

Soupeři se scházeli obtížně a když ani 5 minut po začátku neměli kapitána, tak mi sestavu předali na mobilním telefonu (holt časy se mění). Bylo jich jenom 7, a i když sestava to byla slušná (z první osmičky nastoupilo 6), tak jsem začínal věřit, že by to mělo klapnout … Navíc jsem se zaradoval, že si můžeme tradičně na začátku s Pavlem Talpou a věrným divákem Popříkem zajít na jedno kapitánské 😉

Když jsme se vrátili, tak Jarda Charouz už tam nebyl – na šesté s Brennerem (1734) to byla téměř miniaturka, soupeř prý nastavil figuru  – holt když je forma, štěstí se občas rádo přijde podívat  … 😉 Když jsem šel kolem partie Tomíka na třetí s Kubíkem (to druhé je příjmení, 1928), tak jsem na šachovnici zahlédl, že Tom dává téměř nekrytelný mat (resp. krytelný za odevzdání figury s výměnou dam a totálně prohranou pozicí). Tomík nám partii potom v hospodě několikrát přehrával a byla to dobrá nálož, holt forma je forma … 😉 Soupeř na to čtvrt hodiny koukal a potom se vzdal 3:0

I na ostatních šachovnicích to vypadalo optimisticky, až do okamžiku, kdy Libor na sedmé se Sochorem (1662) přehlédl, že soupeř mu může dobrat pěšce. Libor tak ztratil ambice na výhru a soustředil se, aby partii aspoň neprohrál …

Martin Královský na první proniknul do týla soupeřových pěšáků dvěma věžemi a koněm a trpělivě je sbíral. Jeho soupeř (Plašil, 1984) měl špatný čas a poté, co zjistil, že těch pěšců už je nějak hodně, tak se vzdal – 4:0 a postup se blížil. Tady musím vyzdvihnout Libora, že to nepokazil a nedal postupovou remízu a slávu přenechal krásné výhře Pavla Šindeláře na druhé s Volejníkem (1949), kde si Pavel postavil druhou dámu a dobře si spočítal, jak se vyhnout soupeřovu věčnému šachu – 5:0 a mohli jsme slavit …

Za chvíli to dal za remis Libor stále s pěšcem míň a zbývali Jarda Hadrava na čtvrté se Strnadem (1863), kde měl Jarda pěšce navíc a Martin Chaloupka na páté se Srostlíkem (1764). Martin nestál po většinu partie dobře, ale soupeř nezvládnul přechod do koncovky, nechal si horší figuru a z lepší pozice nakonec udělal prohranou koncovku. Nicméně kolegovi Srostlíkovi nelze upřít ledové nervy, když v první časovce si s 6 sekundama na hodinama v klidu nejdříve zapsal tah a udělal 40. tah s jednou sekundou na hodinách 😉 Po partii se ukázalo, že neví, že posledních 5 minut nemusí zapisovat. S ELO 1764 trochu rarita, zřejmě talent má 😉

Symbolicky jako jeden z téměř posledních dohrál největší bojovník družstva (aspoň z těch, kteří hráli) Jarda Hadrava, který si udělal dva spojené volné pěšce ve věžovce a prošel s nimi až do dámy.  Za chvíli ho následoval Martin, který si už vyhranou koncovku zkušeně pohlídal a bylo to  7,5:0,5!!!

Vzhledem k výsledkům – Stavby Mostů prohrály s Bohnicemi B a Steinitz Makabi vyhrál s Pragou D jen 5:3 – už máme před posledním kolem na 99,99% jisté první místo ve skupině. Steinitz na druhém místě na nás ztrácí 3 body a 7 partiových bodů a navíc hraje poslední kolo se Stavbama Mostů, což myslím ani nevyhraje, natožpak 7:1.

Chtěl bych poděkovat všem, kteří přispěli k této parádní sezóně Éčka, ať už herně nebo aspoň tím, že nám drželi palce. Je to radost koučovat takovou partu zapálenou do této zdánlivě nesmyslné, ale krásné hry. Díky!