V sedmém kole 2. ligy zavítalo céčko alias Výletná k zápasu do Lysé nad Labem, ač hrálo se soupeřem nazývajícím se Eurovia Praha. Jedná se ale skutečně o jedno z mnoha družstev Lysé nad Labem, podle hierarchie je to jejich déčko.

Postavili jsme takovou standardní sestavu, která zatím vždy vyválčila body a povedlo se to i zde. Hlavně jsme ale zastavili začínající sérii nezdarů, když po dvou prohrách v řadě jsme opět vyhráli, a to nečekaně vysokou výhrou, kdy jsme takřka soupeři nedali čuchnout.

Zápas začal poměrně poklidně, ale vše podstatné se odehrálo okolo časovek, kdy se domácí zcela zhroutili a zaznamenali jsme 4 výhry v rozmezí snad deseti-patnácti minut!

Pedro obětoval pěšce za likvidaci soupeřovy rošády, soupeř se sice houževnatě bránil (Pedro mi říkal, že tam asi bude mít věčňák), ve finále se mu ale nevyplatilo držení materiálu za každou cenu a obrana se mu rozsypala – 1:0. Hned nato skončil Honza Lamser, který vyrovnal hru, odebral soupeři jednoho pěšce, druhého pěšce a hraní špatné koncovky si jeho soupeř ušetřil překročením času – 2:0. A vzápětí přidal třetí bod Jindra v dynamicky hrané partii, kdy si udělali se soupeřem opačné rošády, soupeř si vytvořil nehezkého trojpěšce a nechal si odříznout krále na h-sloupci, co se stalo ve finále nevím, každopádně – 3:0. Čtvrtý bod pak opět během chvilky přidala Anička, ze zavřeného zahájení se vyklubala docela taktická přestřelka, která skončila pěšcem navíc pro naši hráčku v koncovce věží a nestejných střelců. Soupeř nabídl remízu (vzhledem k průběhu zápasu jsem rozhodnutí nechal na Aničce) a po jejím odmítnutí soupeře až nečekaně rychle a snadno přehrála – 4:0.

A pak už jsem mohl přidat kapitánskou remízu na vítězství v zápase. Kousal jsem do soupeřovy kamenné zdi, pozici jsem otevřel, ale nic moc z toho nebylo, takže když jsem viděl možnost zajistit výhru družstva a ještě odejít s dohravšími spoluhráči do nedalekého restaurantu, rychle jsem to kopnul 🙂 – 4,5:0,5. A ve stejné době padla nabídka remízy i u Honzy Bartoše, který po zralé úvaze v nejasné pozici přijal a šel s námi – 5:1.

Za rozhodnutého stavu tak dohrávali už jen Tomáš a Martin. Tomáš v průběhu odmítl remízu, v časové tísni pak soupeř chyboval a skončil v koncovce bez dvou pěšců – 6:1. Poslední ale nejcennější půlku přidal na první desce Martin, který udržel čtyřvěžovku s pěšcem méně s velmistrem Medunou.

Nakonec z toho tedy byla jednoznačná výhra, která znamená téměř jistou záchranu v soutěži, navíc jsme se ale dostali opět na dostřel čelu tabulky. Ale jak říkají zkušení trenéři, půjdeme od zápasu k zápasu a uvidíme na co to bude stačit 🙂