Minulé pondělí v zápase Éčka s Bohemians F jsem se držel osvědčené záchranářské poučky „Na namočené hamry!“, tedy na nejslabší týmy nasaď nejsilnější sestavu (mimochodem bych obdobnou strategii doporučoval i Unižetkám v zápasech s Rapidem a Pragou B), abychom měli po zbytek sezóny klid. Téměř na všech z prvních sedmi desek jsme měli buď papírovou převahu nebo aspoň převahu, co se týče potenciálu – např. u Aničky, Mirka raději nebudu komentovat 😉 Nasazení IM Černouška ve II. třídě dokonce jeho soupeř po partii označil za nesportovní chování (a myslel to vážně) … 😉 S takovou sestavou jsem mohl na poslední desku nasadit premiérově osmiletého Tobíka Daye a uklidnit jeho maminku, že pokud tento zápas nevyhrajeme, tak Tobík bude ten poslední, koho za to budu vinit. Došlo tak ke kuriózní situaci, že v jednom týmu se sešli dva hráči, jejichž rozdíl v ELO byl více než dvojnásobek (Černoušek 2444, Day 1201).
Pro soupeře to byla premiéra v naší hrací místnosti (ano, i taková družstva ještě v Praze jsou), takže mi jeden z jejich hráčů (Dan Uličný) před partií volal, jestli opravdu hrajeme U Průhonu 24, že na našich stránkách našel kavárnu ERA Svět, tak jestli se to nehraje tam 😉 Rovněž začal mírně panikařit při zmínce o nutnosti občanek, ale naštěstí to bylo bez problémů. Po příchodu se ukázalo, že jde o poněkud rozložitého šachistu (do výšky i do šířky), který se nevleze do našich standardních židliček, které mají na stranách zábrany. Poté. co jsem za katedrou našel jednu židličku bez nich, tak mi děkoval se slovy, že by jinak musel hrát ve stoje 😉
Posledním zpestřením začátku byl pozdní příchod rodiny Koubovy, kdy Anička dostala pouze neúplné pokyny – na Vltavské nastup do tramvaje a jeď 2 zastávky (chyběl směr, prvních deset minut zpoždění) a okamžitě nastup do tramvaje a jeď zpátky (chybělo číslo tramvaje, druhých deset minut zpoždění). Nicméně myslím, že znalost tramvají na Letné se jí bude v životě ještě hodit 😉
Zápas samotný začal dost klidně a dlouho trvalo než skončila první partie. Lukáš na první s Šobotníkem (1962) si zkoušel variantu v zahájení, kdy dal pěšce za vývin. Soupeř zpočátku nestál špatně, ale postupně se Lukášovy figury rozehrály. Spokojeně se tvářil Martin Chaloupka na druhé s Lenkou Havrdovou (1890), kterou prý překvapil v zahájení, podle času to tak nevypadalo, ale aktivitu Martin měl. Na třetí Martin Hykš s Bartošem (1864) stál také aktivněji než soupeř, který hrál dost pasivně a ještě se u toho tvářil jako „kakabus“, což Martina zneklidňovalo asi nejvíc.
Na čtvrté hrál Mirek Rada s paní Modrovou (1879) a přišel se mě po zahájení zeptat, kolik bodů od něj čekám, což mě dost vyděsilo (naštěstí ještě nebyl prohraný jako obvykle). Na páté Libor po svém pozdním příchodu zahájil s Pečeným (1802) podobnou variantu, jakou už prý nedávno doma za Éčko hrál, a mohl tak využít vylepšení navrženého IM Černouškem. Nevím, jestli to bylo tím, nebo proto, že to soupeř zkazil, ale každopádně Libor získal pěšce.
Na sedmé se potom Lukáš Nevoral snažil rozbít útokem na krále kapitána soupeřů Veselého (jedná se zřejmě o krycí jméno, neviděl jsem ho se ani jednou usmát). Na osmé Tobík Day statečně bojoval i po své obvyklé večerce a víc unavený mi připadal jeho soupeř (Dunder, 1663), který neustále zíval. Bohužel Tobík si záhy zkazil pěšcovou strukturu a ztratil nejdřív jednoho a potom druhého pěšce a už to s ním nevypadalo nejlíp. Aby těch problémů nebylo málo, tak Lukáš si při útoku na krále nechal chytnout koně a měl figuru míň. A do třetice se dostala do problémů i Anička, když jí soupeřův pěšec podporovaný figurami dostával do úzkých. Začal jsem se mírně rosit.
Naštěstí se hraje na body a ty jsme krátce před 9 získali skoro naráz hned dva – vyhrály obě první desky, uf. Hlavně u Martina Ch. jsem měl radost, že se konečně letos chytnul. Na sedmé se Lukáš N. snažil ukázat, že je lepším hráčem a i bez figury hrál nadále aktivně – nejdřív se mu podařilo získat figuru zpět a následně zaútočit na krále se ziskem dámy, paráda! Když za mnou přišla v téhle chvíli Anička, které se mezitím podařilo pěšce zablokovat a získat kvalitu, s tím, že má nabídku remízy, tak jsem jí ji povolil (Martin Hykš ani Libor nevypadali, že by mohli prohrát). Vedli jsme tak 3,5:0,5 a netrvalo dlouho a vyhrál i Martin Hykš, jehož soupeř to zkazil v časovce a potom už jen místo hraní koukal na ostatní partie, zda má smysl bojovat marný boj. Nemělo a tak se rovnou vzdal 4,5:0,5 a výhra byla doma!
Největší divočina byla na čtvrté desce, kde se schylovalo k oboustranné časovce a Mirek Rada měl dvě figury za věž. Mirek reklamoval u mě jako u rozhodčího, že má soupeřka špatně partiář, což paní Modrová považovala za rušení. Zkontroloval jsem partiáře a zjistil, že opravdu udělala několik tahů předtím chybu. Vzhledem k tomu, že už za chvíli se měla dostat pod 5 minut a chyběl pouze jeden (resp. chybně dva) tah(y), tak jsem to nechal být. Mirek mezitím řešil (raději daleko od paní Modrové, aby ji už nerušil), jestli to vůbec může reklamovat a soupeřka to musí opravit. Do toho za mnou přišel Popřík, že místo řešení téhle kraviny by spíš měl Mirek řešit, že přijde po Vf4 o figuru, což se taky stalo. V hospodě sice potom s kompem našel výmluvu, ale tu v partii neviděl.
Mezitím na osmé desce hrdinně dobojoval svůj marný boj Tobík Day. Zkusil ještě trik, který už prý vyzkoušel Kuba Ocelák ve Kbelích, a to reklamovat spadlý prapor soupeře v cca 45. tahu. Stejně jako Kuba neuspěl s reklamací a narozdíl od Kuby neuspěl ani na šachovnici. Nicméně ukázal, že s délkou vážných partií a pozdními dohrávkami rozhodně problém mít nebude a pokud se bude vyvarovat zbytečných chyb, tak určitě přijdou i výsledky.
Mirkovi se nakonec podařilo soupeřce chytit věž a partie se dostala do věžovky různobarevných střelců (s 3 pěšci na obou stranách), což oba soupeři (řekl bych, že s ulehčením) dali za remis. Dle Mirkovy domácí analýzy by prý měla větší problémy jeho soupeřka, ale objektivně to remíza byla. Jako poslední tak dohrával Libor, kterému se nakonec podařil ve stejnobarevné střelcovce s pěšcem navíc vyměnit věže, udělat pěšcový průlom a dobrat dva pěšce na druhé straně. Soupeř se vzdal a vyhráli jsme tak 6:2.
