Aby se nepsalo jen když se vyhrává přináším info k posledním dvěma zápasům Déčka, kdy si odnesla se zápasů s béčkem Oazy (4:4) a éčkem Bohemky (3:5) pouhý zápasový bod do tabulky. Závidím ostatním kapitánům, kteří zažívají „funny“ či „easy“ zápasy, u nás je to vždycky velká dřina, která se aspoň zatím neúročí v body 🙂
Výsledek byl zatím v zápasech vždy na vážkách, zatím si ale vždycky někdo z družstva vybral v zápase slabší chvilku, která se promítla do celkového výsledku. Mladý tým Oazy jsme neporazili, ani když nehrálo vícero jejich hráčů z předních šachovnic a co hůře – na bohemáckou mládež nestačila ani naše základní sestava.
Zápas s Oazou byl vyrovnaný a celková remíza je asi z vyššího hlediska spravedlivá, nejrušnější byly partie, které neskončily smírně – Jardovi H. se partie moc nepovedla a dílo zkázy bylo dokončeno v časovce, naopak soupeř Járy S. se držel dlouho a za obětovaného pěšce si udržoval slušnou aktivitu, naštěstí v koncovce nakonec selhal. Jirka Fišer svého soupeře pěkně černými přehrál, ale přišla časovka, která je někdy u Jirky kritická a dle očitých svědků Jirka byl ve 40. tahů „spadlý“. Nicméně soupeř nereklamoval a hrálo se dál, resp. překročení času reklamoval jeden z hráčů soupeře rozhodčímu sedícímu u svého notebooku – marně a Jirka svého soupeře dorazil. Asi největší hrůznost jsem ale provedl já na první šachovnici, kdy jsem svého silnějšího soupeře docela přehrál a ve finále uplatňoval volného a-pěšce, když vzhledem k soupeřově uvízlému jezdci na h- sloupci jsem hrál de facto s figurou více. V časovce jsem ale vymyslel „vyhrávající“ pokračování, kdy jsem chtěl rychle prosadit svého volňasa, mělo to však obrovskou díru, kdy jsem po časovce skončil s věží proti a dámě a o pěšce jsem přicházel… Nakonec musel zachraňovat zápasový bod Tomáš, který udržel jezdcovou koncovku s pěšcem méně – aspoň že tak.
Na Bohemce mě na začátku Jarda Hadrava říkal, že musím o zápase napsat, když už nastoupila poprvé základní sestava, ovšem mnoho radosti mi to psaní nepřináší 🙂 Soupeř nám utekl na 3:0, když Jirka se nějak zapletl už v zahájení a Michal neustál soupeřův průrazný útok při opačných rošádách. A partii jsem nezvládl ani já, soupeř odřízl mého koníka na h- sloupci a bylo otázkou času, kdy o něj přijdu, podařilo se mi alespoň partii přiostřit a soupeř mi pak dal chybou šanci, kdy mi figuru navíc vrátil kvůli své zavřené dámě, můj král ale doputoval doprostřed šachovnice a v časovce jsem na to pak po chybě dojel… Jinak můj soupeř pěkně popsal zápas na stránkách Bohemky (včetně extempore s vrátnou, která se rozhodla předčasně ukončit náš zápas) zde:
http://www.sachybohemians.cz/?p=7701
Jen bych mu pro úplnost připomněl, když už se chlubí, že mne opět porazil, že naše první setkání za šachovnici skončilo mojí výhrou (cca před 13 lety v zápase 2. ligy Bohemka „B“- Havl. Brod) :-).
S tříbodovým mankem bylo jasné, že už si nikde nemůžeme dovolit zaváhat, Jarda H. soupeře pěkně zdusil v miniaturce a snížil, ze složité pozice se hezky v časovce vymotal Tomáš P. a jakmile dostal trochu prostoru k taktice neváhal – 2:3. Pak však nešťastně klopýtl Martin , který obětoval figuru v zahájení za skvělou pozici, figuru dobral zpět a vypadalo to, že už tam musí být maty nebo soupeřovy brutální materiální ztráty – ale nic z toho se nekonalo a naopak v časovce Martin tratil figuru a celou partii – 2:4. Pak už zbývaly dvě více méně rovné koncovky, tady jen lehounká výtka Tomášovi R., že mohl se mnou nabídku remízy aspoň zkonzultovat a pochvala Jarkovi, že bojoval do poslední minuty, získal dokonce pěšce, s ubývajícím časem ale nenašel jak partii vyhrát. Jinak musím Bohemácké mladíky ocenit, minimálně za to, že jich většina zůstala na zápase až do konce a zaníceně sledovali boj svých kolegů (zatímco hráči jako já přemýšlí, jestli nezajdou na jedno nahoru do Klokan baru 🙂 ). Z těch něco ještě může být! 🙂
Propadli jsme se tak až na desáté místo a pokud neuspějeme v dalším zápase, kdy hostíme Lokomotivu B, asi budu muset žádat Robíka ať přehodnotí cíle Éčka, nemluví o záchraně a přeorientuje se na boj o postup 🙂
To, že jsme hráli v základní sestavě, je třeba vnímat jako zázrak. Alespoň mně se nic podobného osobně v Praze (za 17 let) nestalo. To, jestli jsme měli smůlu nebo soupeř štěstí, nemá smysl řešit. V každém případě je třeba ocenit houževnatost soupeřů, která jim přinesla zasloužené body. Můžeme si přát, aby se příště štěstí přiklonilo na naši stranu, ale především musíme dřít tak, abychom si vítězství zasloužili.