Před úterním zápasem Éčka s Loko Praha B v I. třídě jsme už při letmém pohledu na tabulku favority určitě nebyli. Soupeř se dělil o první místo a my jsme se novinářským žargonem „choulili na chvostu“ tabulky. Naše sestava byla sice lepší než minule, nechyběla Elena Cherednichenko na první desce, přidala se k nám Anička Bálková a Jarda Hadrava se tím pádem posunul až na osmou desku. Soupeř ale přišel taky v podstatě v nejsilnější sestavě, když snad jen na poslední desce našeho starého známého Cedrika Haškovce (1946) nahradil Martin Čuchna (1907). Rozhodoval Milan Paulovič a utkání se neslo v pohodovém a přátelském duchu, i když koncovka byla napínavá až k prasknutí. Pojďme ale na začátek.

Nadějnou formu všech našich hráčů signalizovalo to, že všichni trefili plus minus včas do naší hrací místnosti včetně poprvé tam hrající Aničky, kterou dovedl Míra Rada. Ten už na začátku s úsměvem hlásil, že tentokrát vyhraje. Následně se opravil, že když nevyhraje, tak prý „to nevadí“ … No nic, závazek sice naprd, ale veselá mysl půl zdraví … 😉

Abych si zkrátil čekání, šel jsem se v mezičase nechat ostříhat. Slečna mi i umyla a vyfoukala hlavu, takže jsem se vrátil se zvenku čistou hlavou (zevnitř už byla předtím) a dobrou náladou. Tu mi nezkazil ani pohled na partie – všude byla víceméně rovina, snad jen Jarda měl o pěšce míň (ale to nehrálo roli) a Miloš Gáj na druhé s Holubem (2115) stál pod tlakem (tam už jsem si na to letos ale víceméně zvyknul), měl sice krytého volného pěšce, ale vypadalo to, že bude mít o pěšce míň.

Dobře stál naopak na páté Mirek. Měl sice horší čas, ale ten jeho soupeř (Mařík, 1957) začal v obtížné pozici rychle dohánět. Moc mu to ale nepomohlo, spíš naopak, po pár slabších tazích stál na prohru a brzy se i vzdal, závazek splněn a vedeme 1:0

Co nebylo moc dobré bylo, že několik našich hráčů směřovalo k časovce, kromě už tradičních časovkářů Jirky Fišera a Eleny taky Miloš, který si s nepohodlnou pozicí s pasivním koněm a věží proti soupeřovu střelci a aktivní věži zjevně nevěděl rady. Nakonec když mu zbývalo míň než 10 minut, nechal si jednoho pěšce vzít (chvíli měl dokonce o dva míň), ale zcentralizoval krále a vydal se s jeho podporou pěšcem do dámy. Jarda mezitím vyrovnal pěšce a měl střelce proti koni v na první pohled rovné pěšcovce.

Bohužel Anička na šesté s Němcem (1937) se naopak dostala do horší pozice s pasivním koněm i věží a přišla proto o pěšce. Pozice byla sice špatná, ale přesto nám s Mirkem přišlo, že kvůli vynucené výměně věží se Anička vzdala poněkud předčasně (spěchala se učit na zkoušku z němčiny?) 1:1. Aby toho na naše zástupkyně něžného pohlaví nebylo málo, tak i druhá z nich Elena začala stát špatně, soupeř na první desce (Trapl, 2174) jí narušil souhru figur, obnažil pěšcové slabiny a dobral asi 2-3 pěšce, to vše v Elenině časovce. Elena sice ukázala hezký trik, když jednou rukou tahala a druhou průběžně zapisovala, ale to bohužel nestačilo 1:2

Lépe časovku přečkal Jirka Fišer na třetí s Jablečníkem (2127). Partie to byla ostrá na obě strany, Jirka nebyl bez šancí, ale stále měl horší čas. Miloš v mezičase využil zaváhání soupeře a stále s pěšcem míň vynutil výměnu koně za střelce. Následně bohužel nevyrazil králem podporovat postouplého pěšce, což možná mohlo vést i k výhře, a partie začala směřovat k remíze. Další povzbuzení přišlo vzápětí, když Jarda Hadrava, který měl jako jediný lepší čas, využil chyby soupeře v pěšcovce a ukázkovým průlomem mu ukázal, že rychlejší je pěšec, který nemusí čekat, až mu jeho vlastní král proklestí cestu 2:2!

V největší (naštěstí oboustranné) časovce se nakonec ocitnul Vítek Žemlička na sedmé se Staňkem (1833). Vítek stál v partii nejdříve opticky lépe, ale s postupem času jeho soupeř obsadil věžemi volný sloupec a Vítek se musel bránit. Trochu jsem věřil, že by v časovce mohl soupeře (který měl nejnižší ELO ze všech) přehrát anebo aspoň shodit, ale nestalo se a s 15 sekundami na 6 tahů se oba soupeři domluvili na remíze. Za chvíli remizoval i Miloš a stav byl 3:3

Jirka mezitím zaútočil na soupeře dámou a střelcem s koněm (soupeř měl dvojku střelců). Soupeř z toho vyklouznul a začal dámou honit Jirkova odkrytého krále. Už to vypadalo na věčný šach, ale soupeř chtěl zjevně víc (mezitím dobral pěšce a Jirka měl horší čas). Začal jsem to už vidět špatně, ale naštěstí Jirka vymyslel (a/nebo soupeř přehlídnul) kombinaci, po které získával figuru. Došlo tak ke koncovce různopolných střelců s Jirkovým koněm navíc a jedním pěšcem proti dvěma soupeřovým. Nevím, jestli tam něco bylo, ale zřejmě ne (aspoň ani počítač po partii žádnou extra výhodu neukázal). Jirkovi se začal krátit čas a s 5 minutami jsem mu řekl, že může remizovat 3,5:3,5

Na závěr nám tím pádem zůstala partie našeho „Kouzlonína“ 😉 Martina Chaloupky (po tomto zápase už definitivně čaroděje I. kategorie). Hrál na čtvrté desce s Kamlachem (2096). Partie byla zablokovaná a dlouho vypadala nejasně, soupeř útočil po h-sloupci, což Martin pokryl (ale h-pěšec byl opožděný) a kontroloval lépe postaveným koněm v centru. V okamžiku, když dal Jirka za remis, tak Mirek Kamlach nabídnul Martinovi remízu. Martin se mě zeptal a já jsem mu řekl, že stav je 3,5:3,5 a ať se rozhodne podle sebe (do černé magie se raději nepletu). Martin v té době začal stát líp, soupeř mu dal kvalitu, ale Martin to neměl jak otevřít a jeho pěšci byli slabší. Rozhodl se to ještě zkusit (musím se přiznat, že jsem to trochu čekal), oba měli cca 12 minut do konce.

Mirek Kamlach je ovšem odkojený holešovickou školou bleskovek (my starší si pamatujeme turnaj „O Putovního koně Lokomotivy“, ještě když se hrával v nedaleké Lokádě), takže za chvíli měl Martin asi 6 minut oproti soupeřovým 11 a přišel asi o 2 pěšce s tím, že soupeřova věž začala být nebezpečně aktivní. Martin tedy raději nabídnul remízu. Nastala vtipná fáze hry, kdy Mirek Kamlach nevěděl, jestli ji vzít nebo hrát na výhru. Jediné doporučení, které se mu od početného obecenstva dostalo, bylo od rozhodčího, že si má zapsat nabídku remízy do partiáře 😉 Nakonec se rozhodl to ještě zkusit.

K prvnímu zvratu došlo v okamžiku, kdy soupeř umožnil Martinovi uvolnit zpožděného h-pěšce a Martin začal stát o trochu líp. Po výměně věží pak k definitivnímu obratu vedla Martinem vynucená výměna dam s následným nezadržitelným pěšcovým průlomem a první výhra Éčka v této sezóně byla na světě 4,5:3,5!

Kromě výkonů našich hráčů, kdy u Martina jsme na to zvyklí, ale progres formy ukázali i Mirek Rada, Jarda i Jirka s Milošem, bych zvláště ocenil sportovního ducha soupeřů, kteří nám i po tak vypjatém závěru zápasu upřímně pogratulovali k vítězství (v české kotlině jev nepříliš vídaný) a poskytli nám i fotografie z utkání  …

„Kouzlonín“ se teprve rozcvičuje

Vítek rozjímající

Vítek hlavu ždímající

Elena přemýšlí nad partií …

… a Anička nad „der, die, das“? 😉

Jeden z aktérů závěrečné bitvy – Mirek Kamlach z Loko