Ačkoliv pokládám Bohemku za našeho tradičního soupeře, našel jsem v posledních 10-ti letech pouze 3 vzájemné zápasy. Je to dané zejména tím, že si naše týmy střídavě „odskakují“ do extraligy. A i když se zápasy hrají ve velmi přátelské atmosféře, mají svoje grády a důležitost. Posuďte sami:
2006-2007, 1.liga západ, ČSOB-Bohemians 3:5, hráno v 2.kole, Bohemka posléze postoupila s náskokem do extraligy, náš tým skončil čtvrtý.
2008-2009, extraliga, Bohemians – Space Poštovní spořitelna 4.5:3.5, hráno v 6.kole, zápas se nakonec ukázal být přímým soubojem o záchranu, Bohemka se zachránila, náš tým z předposlední pozice spadnul.
2010-2011, 1.liga západ, Bohemians – ERA 4.5:3.5, hráno v 8.kole, Bohemka vyhrála soutěž o bod před námi, nepomohlo nám ani výrazně nejlepší skóre v soutěži.
Takže výsledky vzájemných zápasů v poslední době nic moc. Tentokrát jsme však vzhledem k postavení v tabulce byli mírnými favority, zvláště když soupeři chyběl přední hráč Petr Zvára a nenastoupilo ani málo hrající duo Ondruš-Michálek. Nám chyběl pouze kapitán Vojta Kovář, ostatní naštěstí mohli hrát.
Že toto pražské derby nepřitáhne moc diváků, se dalo čekat, v šachách už to tak bohužel chodí. Že však na desátou nepřitáhne ani moc hráčů, to už bylo překvapení větší. První minuty se hrálo pouze na 4 deskách, solidárně nebudu jmenovat, opozdilci čas dohnali a boj se rozhořel na plné obrátky na všech šachovnicích.
Na první desce za nás hrál černými mladý Van proti hvězdě Bohemians, JJ-ovi, kterého dobře známe i jako hosta v našem dresu z minulých let. A JJ se ukázal být příliš těžkým soustem. Postupně stupňoval výhodu ve svém milovaném katalánu a ještě před první kontrolou otevřel skóre pro domácí. Naše naděje, že by se něco mohlo stát, až JJ přejde na svůj obvyklý 2vteřinový rytmus, se nevyplnily, lídr Bohemians zvládl úlohu favorita s bezpečnou 5minutovou rezervou.
Na druhé desce jsme ovšem kontrovali v podobném stylu. Ve vynikající formě hrající Lukáš Černoušek zahrál zase svého oblíbeného katalána a v partii na jednu branku přehrál Honzu Sodomu, který už také okusil dres našeho týmu. Ačkoliv partie skončila až po kontrole a Lukáš v ní upravil na 3.5:2.5, celou dobu asi málokdo pochyboval, že si Lukáš dojde pro výhru.
Mezitím skončily při první kontrole ještě 4 dynamické partie:
Na třetí Petr Šimek rozehrál černými s Vasilem Tričkovem nějakého Rétiho, kterému jsem vůbec nerozuměl. Měl tam pěšce e5, d5, o kterých nikdy netuším, jestli bílého umačkají, nebo jestli už za chvíli nebudou odebráni odpočívat vedle hodin. Pak Petr získal za cenu defektu pěšcové struktury dvojici střelců a přešlo to do rovné, možná mírně lepší koncovky. 4-4 na královském, 1-1 na dámském, 2S+V proti SJV, dvojpěšec. Když jsem přišel za chvíli, tak už tam ten bílý pěšec na dámském nebyl… Nevím jak se to stalo, ale připadalo mi to jako hodně příjemný zvrat. Pak následovala ještě časovková fáze, tu tahali na 5 vteřinách, tu na 15, ale Petr už žádnou komplikaci nepřipustil a s přehledem vyhrál.
Hodně nešťastnou partii sehrál Martin Řehořek s Miroslavem Šmídem. Přiznám se, že nevím úplně přesně, co to bylo za zahájení, ale vypadalo to na první pohled hodně dobře. Na soupeřův nástup na královském při králi v centru reagoval Martin „tabulkovým“ průlomem v centru a vypadalo to, že soupeře přejede. Pak se to ale v časovce nějak zkazilo a vyšla z toho nakonec prohra. Hodně dynamická partie se smutným koncem.
Na šesté jsem byl za remízu Kristýny proti Petrovi Folkovi rád. Hrála se, tuším, skandinávská a zatímco bílý se jakž takž (taky ne dokonale) vyvinul, umístil koně na e5 a udělal dlouhou rošádu, Kristýna měla s vývinem trochu problémy. Nemohla udělat dlouhou, to by ten kůň z e5 sezobl na f7, ani krátkou (to vypadalo na masakr). Tak prostě neudělala žádnou a hrála vynalézavé akce typu h5-h4. Nakonec z toho ještě před kontrolou vypadla remíza v rovné koncovce. Nelíbil se mi hlavně její čas (6 minut), ale vysvětlila mi, že je to hodně. Každý holt máme jiné normy. Můj mozek toho při sebemenší komplikaci za 6 minut už moc nevymyslí, ale taky bývalo před čtvrt stoletím líp 🙂
No a důležitý bod přidal Vlado ještě před kontrolou s Bohoušem Dubanským. Taky nevím, co to bylo za zahájení, ale Vlado hrál prostě svoje šachy. Agresivně, na mat. Během partie to vypadalo opticky hodně dobře, hodně útočně, v časovce vystrčil růžky i soupeř a bylo to hodně dvojsečné. Kombinací s obětí materiálu postavil Vlada pod nekrytelný mat, ale Vlado počítal líp a byl rychlejší. Kdyby místo závěrečné akce soupeř obětoval figuru za několik pěšců, mohla se hrát hooodně nejasná pozice.
Takže 2.5:2.5 a jdeme do finále.
Za tohoto stavu lídr domácích JJ smutně poznamenal, že všechno, co tam stojí, už je dobrý pro nás, a že je zápas bez šancí. A měl pravdu. Brzy vyhrál Lukáš v technické střelcovce elegantní obětí střelce a už jsme vedli.
Jindra Kuba proti Jaroslavu Česalovi odehrál výbornou partii. Ne příliš důrazným pojetím soupeře d4, Jf3, Sg5 se nenechal zaskočit, brzy získal dvojici střelců a převzal iniciativu. Pak přešel do koncovky a celou dobu lepší partii taky vyhrál. Nejzajímavějším momentem asi bylo, když soupeř v zápalu boje zapomněl na pravidlo dotknuto-hráno a Jindra ho po reklamaci donutil zahrát koněm na a2 – ne že by to pozici nějak zásadně měnilo. 4.5:2.5 a vítězíme v zápase.
Nakonec jsem si nechal Vávříka. Ten je znám snahou o zajímavé a originální pozice. Tentokrát mu jeho soupeř, Květa Znamenáček vyšel naproti. 1.e4 g6 2.d4 Sg7 3.Jc3 c6 4.Sc4 d5!? 5.exd5 b5 a bylo zaděláno na oboustrannou kisnu. Vávřík to vymyslel pěkně, postavil si dominantní oře na e5 a c5, i slabý černý pěšec na áčku by se našel, ale Květa bránil hodně přesně a po dlouhé časovce z toho vyšla asi lepší koncovka, kterou už se ale nepodařilo vyhrát. V suverénně nejdelší partii padla závěrečná remíza a 5:3.
Po cenné výhře jsme se vrátili do čela soutěže nejtěsnějším rozdílem o 1 vyhranou partii při stejně bodech i skóre před Lysou a můžeme tak dál snít svůj extraligový sen. Co se týče soupeře, Bohemka mi připadá silná a nepochybuji, že záchranářské práce zvládne.
Napočtvrté to konečně vyšlo! Pěkně vyhraný zápas a pěkně napsaný report!