V osmém kole 2. ligy jsme přivítali ŠK Líně, soupeře rovněž ohroženého sestupem. Vzhledem k souběhu s extraligou (zaplaťpámbu posledním) jsme naší sestavu začínali hráčem č. 9 na soupisce – nejsem si jist, jestli jsem někdy hrál zápas družstev, kde nenastoupil ani jeden hráč z prvních osmi. Navíc ještě vypadla Olga, takže jsem se chvíli obával, zda nás bude vůbec osm. Bylo tedy zřejmé, že papírovým favoritem zápasu bude soupeř a taky tomu tak bylo, když mu chyběli jen dva hráči ze základní sestavy.

Navzdory tomu to byl nakonec zcela vyrovnaný zápas, kde k alespoň bodu chybělo málo.

Zápas začal korektní remízou na první šachovnici, nevšiml jsem si, že by zde bylo nějaké vychýlení vah na tu či druhou stranu. Pak přišel jediný divák utkání – GM Vokáč, což mělo asi blahodárný vliv na jeho trenérskou svěřenkyni Aničku na druhé šachovnici, když při opačných rošádách soupeř vystřílel útočný střelný prach a pak prý ztratil figuru (partie jsem ještě neviděl). Následovaly remízy na třetí a čtvrté šachovnici, kde všichni spíše betonovali a do pozice nijak více neřízli. A hrálo se jen na posledních čtyřech deskách.

V tomto zápase to téměř vypadalo, že se končí postupně po šachovnicích odshora pěkně od první, a tak další musela skončit partie na páté. Náš mladík Petr se do zkušenějšího soupeře pustil nebojácně, pozice ve střední hře se posléze vyvrbilo hodně taktiky, už už se mi zdálo, že by mohl stát Petr lépe, před časovou kontrolou ale vyrobil rozhodující chybu a ztratil figuru.

V mojí francouzské jsem už poněkolikáté v lize hrál ostrou variantu, kdy mi soupeře dámou vybere pěšce na g7 a h7 za aktivitu na druhém straně či v centru, předčasně jsem ale vyměnil dámy za snahu o aktivitu figur, tu se ovšem soupeři podařilo zneutralizovat a rozhodl volný krajní pěšec navíc, což se černému v hořkých případech téhle varianty někdy stává. Současně se mnou skončil Matěj na osmičce, sice původně vzdychal, že má opět černé, ale partii rozehrál zdravě a ve střední hře se orientoval v pozici lépe a zaslouženě zvítězil.

Po časové kontrole to bylo 3,5:3,5 a zbyla partie na sedmé – zato ta byla maratónská (tuším tak ke sto tahům). Soupeř v ní odrazil Víťovu aktivitu a získal pěšce (podle Víti tam mohl mít i něco víc), soupeři si vykryli hrozby na první, resp. poslední řadě a Víťa pak získal pěšce zpět za cenu výměny dam, z čehož vznikla složitá jezdcová koncovka, kde měl navrch černý díky volnému krajnímu pěšci, jehož bylo nutné krýt. Po výměnách zbyl nakonec černému samotný pěšec, který za podpory krále došel na g2, přičemž pole proměny kryl jezdec a šlo o to, zda se podaří černému jezdce nějak vyhnat. Z obou soupeřů se přímo kouřilo a občasnými nepřesnostmi překlápěli misky vah tu na remízu, tu na výhru černého, nakonec to ale v poslední čtvrthodince černý našel.

Díky tomu to byla další těsná prohra 3,5:4,5, alespoň, že ostatní naši konkurenti vzadu též prohráli, takže jsme pořád osmí, ale nebezpečně blízko nad čárou ponoru.