Melancholie po cestě, na zápase to lepší nebude.

Hned v 1. kole 2. ligy C byl na pořadu záchranářský zápas. Družstva Vyšehradu C a ERA C postoupila loni z Pražského přeboru a obě trpí kolizemi s dalšími soutěžemi (my permanentní kolizí s 2. ligou A a občas s extraligou, Vyšehrad dokonce dvojitou kolizí s 2. ligami A a B).

Nám se podařilo dát dohromady téměř základní sestavu, pouze místo Pepy Láchy jsme zařadili zkušeného borce z pražských soutěží Víťu Miskolcziho. Dokonce jsme se sešli včas a nikdo místo do Vršovic nezabloudil na „normální“ místo u železničního mostu. Soupeřům chybělo ze základu trochu víc hráčů, ale to příliš nehrálo roli, vyšehradští mají vyrovnanou soupisku. Tím ovšem pozitiva skončila a zápas se už od začátku vyvíjel stále víc a víc nepříznivě.

Jako první dohrál Miloš (jako znalec katalánu mu tentokrát čelil černými), který se po týdenním turnaji v Liberci cítil unavený, což Řehák včasnou nabídkou remízy vystihl. Mně naopak nevzal v Tarraschově francouzské remízu Vaněk, takže se skóre na 1:1 dostalo kolem půl dvanácté trochu překvapivě remízou na poslední šachovnici. Tam měl Víťa Miskolczi iniciativu proti Hašplově Rubinsteinově francouzské, pěkně obětoval věž a téměř vzápětí stál na výhru. Pak se mu ale zdálo, že mu zazvonil mobil, soupeř sice nic nereklamoval, ale Víťa v kuriózní situaci ztratil jistotu, netroufl si riskovat kontumaci a urychleně remizoval opakováním pozice.

To už začalo být na pováženou, protože Pavel Večerka se v sicilce vrhl dámou po pěšci b2, konzumace věže se ale zalekl (prý to vzít šlo) a dáma zůstala mimo hru, konec přišel velmi rychle. Druhou špatnou zprávou bylo taktické přehlédnutí pěšce Martina Hollana černými v zavřené španělce a v horší pozici, po němž následovalo dlouhé mučivé umírání v koncovce. A do třetice jsem já povrchně dobral špatného pěšce a octl se rázem pod silným útokem, kterého by se nebál jen počítač. Petr Vaněk byl rázem ve svém živlu. Plamínek naděje drželi Honza Nováček trestající Rozkovcův nájezd bez dokončeného vývinu a Voloďa Liuba, který z lehce horší nimcovičky vybruslil do nejasné střední hry. U druhého z bratrů Hollanů, Petra, to na výhru nevypadalo – ze známé varianty Pirce s výměnou dam se stala sicilka bez dam a spíš horší koncovka se smírným koncem, za jiného stavu zápasu by nám ale Šišák remízu určitě nenabídl.

Ještě chvíli jsme mohli snít o zápasové remíze, když se mi podařilo vysmeknout do jezdcovky s pěšcem méně a tu na vlásku různými fígly udržet (objektivně ale byla prohraná, byť studiově). Tíha zápasu tak ležela na Voloďovi, který na půlminutě hrál velmi ostrou pozici s nadějným volným pěšcem, dostal ale bohužel mat. Za stavu 5:2 pro domácí nastalo předlouhé dohrávání na 4. šachovnici, kde Honza získal věž za tři pěšce a převahu nakonec uplatnil.

Škoda, začátek mohl a měl být lepší, ale celkem to zapadá do truchlivého startu našich tří týmů.