Jičín je město pohádky (a to nejen té o Rumcajsovi, laciné narážky si tentokrát odpustím) a A-tým se tam v neděli vydal hledat, co v Praze v posledních dvou kolech nenašel. Totiž nějaké body do tabulky. Co uteklo mezi prsty na Mahrle a z Kaštanu si drze odvezla Pankrác, je potřeba uloupit jinde.
AD Jičín disponuje nabitou sestavou a jeho výsledky loni neodpovídaly koncentraci titulovaných hráčů na soupisce. Nicméně nás ve vzájemném zápase bez potíží zremizoval a možná právě o tu remízu jsme nedosáhli na extraligu. Remízový políček v 1. kole vrátilo naše béčko a další dějství vytáhlo oponu 29. ledna.
Když se nedaří, je třeba něco změnit. Zásadní změnou bylo, že se na sraz dostavili všichni včas, a to včetně Pavla Vávry. Tohoto zázračného jevu jsme dosáhli vyzvednutím dotyčného autem přímo u domu a z toho plynoucí společensky přípustnou aktivací téhož mobilem už v půl osmé. Jinak ale naše očekávání mělo asi stejnou teplotu jako ranní mrazivý vzduch, protože během týdne postupně vyšlo najevo, že si sestava hrábne až na samé dno soupisky.
Soupeř na nás vytáhl několik svých es, ale naštěstí ne všechna, na většině šachovnic měl ratingovou převahu. O průběhu zápasu jsem velmi rychle ztratil přehled a rekonstruuji ho z doslechu, tudíž se omlouvám za případné nepřesnosti.
Na 1. šachovnici Berny odvážně vytáhl na IM Koziaka holandskou, soupeř vyběhl h4, pak h5 a oběť kvality tamtéž. Na 2. šachovnici jsem v podání JJ a IM Spirina rozpoznal Bogoljubovu indickou s g3, pak se to nějak při mnoha figurách zablokovalo. Pavel Vávra lákal GM Vološina do Benoni, pak se z toho stala jakási sicilka bez e4 s paulsenovskými a později scheveningenskými rysy. Na 4. desce dal GM Meduna očekávané c6 proti c4 Vojty Kováře, vzniklou pozici jsem nebyl schopen klasifikovat. O zahájení na páté desce nevím vůbec nic, jen to, že se dlouho skoro nic nevyměnilo, což jsem považoval za dobré znamení pro Petra Šimka, který takové pozice umí. Petr Pokorný s IM Juřkem odtahali několik obvyklých tahů Nimcoviče s Dc2, načež se odehrála peripetie b7-b5!? cxb5 c6. Jarek Fiala s Lukášem Klementem postavili po jednom královském domečku a chvilku se oťukávali ze základní čáry. Pan Urban se černými proti obrácené sicilce nezorientoval včas, nechal mě postavit všechny figury na obvyklá místa a Vávřík poznamenal, že mám ne jedno, ale asi deset temp navíc.
Někdy kolem poledne se urodily dvě remízy. U Petra na šestce o závěrečné pozici nevím nic, Lukáš se prý Fialovi vysmekl v zápletce, která se pro něho hrozila vyvinout nedobře. Pak se nedělo dlouho nic, až před první časovkou jsme si vyměnili údery: Meduna přehlédl ztrátu figury a naopak Berny soupeřův tlak neustál. Za stavu 2:2 jsme projeli kontrolou. Můj náskok ve vývinu a prostorová převaha mi ve střední hře umožnily kombinaci se ziskem pěšce, soupeř určitě nevyužil všech možností a i já jsem mohl hrát mnohem lépe, ale přes nováčkovskou nervozitu jsem partii nakonec nějak dokopal do věžovky, kterou jsem považoval za vyhranou.
V tu chvíli to už vypadalo se zápasem velmi dobře. Petru Šimkovi soupeř zřejmě cosi obětoval a nebylo to korektní, takže měl věž navíc, Vávřík měl ve střelcovce pěšce navrch a jen JJ stál pro nás laiky nejasně. Zatímco se Vološin pokoušel neúspěšně reklamovat opakování pozice, podařilo se mi koncovku skutečně vyhrát, za stavu 3:2 jsem naložil tři spoluhráče a vyrazil do Prahy. (Moc děkuju Pedrovi, že zůstal a obětavě převzal kapitánské povinnosti.)
V autě nejdřív kroutil v nemilosrdném počítačovém zrcadle Berny hlavou nad svou partií a pak nás ujistil, že JJ stojí taktéž na prohru. Což se potvrdilo někde u Benátek nad Jizerou, kdy nám naštěstí Pedro zároveň zvěstoval dobrou zprávu o Šimkově výhře a Vávrově remíze. Po téměř dvou letech jsme tak zaznamenali výhru 4½:3½ (naposled to bylo v Novém Boru v únoru 2010).
Se záchranou tak mít starosti snad už definitivně nemusíme. Berny po 17 kolech sice přišel o sérii bez prohry, ale na opačném konci jsme v 7 kolech nabrali už 5½ bodu.
